Přijde mi skoro až trapně vtipné, že už čtvrté léto za sebou jsem si dal stejný slib, a počtvrté jsem ho nedodržel.

Mluvím samozřejmě o dopsání Dravců, protože jsem si před létem, které mám vždy volné, předsevzal, že teď už tu knížku stoprocentně dopíšu.

Nedopsal jsem.

Pozitivní však zůstává, že jsem dokončil čtyři nové kapitoly, ve starších kapitolách udělal spoustu nutných zásahů a v ději se posunul jako nikdy před tím. Momentálně píšu kapitolu číslo 16. Vše šlo tak rychle, že se mi dokonce v průběhu letních měsíců stávalo, že jsem si musel dát na pár dní pauzu, protože jsem neměl dostatečně promyšlené, jak dál. A to mám za sebou už i období, kdy jsem měsíce jen přemýšlel a psal po troškách až poté. Najednou to bylo naopak. Naštěstí rámec příběhu znám už vlastně dva roky téměř do posledního detailu, takže to zas tak strašné nebylo.

Hlavu mi daleko víc momentálně motá jiná věc. Markéta Lukášková, spolužačka ze školky a gymplu a zároveň také jedna z nejvýraznějších opinion leaderů na Facebooku,  napsala knihu. Brzo ji vydá a jmenuje se Losos v kaluži.

Markétě knížku neskutečně přeju (a zároveň si nadávám, že se s tím pachtím už tak dlouho, když mě dokázala tak snadno předstihnout), ale zároveň si nemůžu pomoct a dokola přemýšlím nad tím, že nevyhnutelně budu muset změnit název knížky.

Není to tak dávno, co jsem tu milou hrstku čtenářů blogu informoval, že uvažuji o změně názvu na Dravci z klecí. Jenže - této variantě trochu chybí cosi z té konsonantické údernosti původního titulu. Jsem tak před nelehkými úvahami, jak se ten Adamův příběh bude vlastně jmenovat.

Název knížky mi přesto přijde jen jako takové pozlátko. Kdyby vše šlo shrnout do jména textu, nemusel bych knihu vůbec psát. Mohl bych ji z fleku pojmenovat třeba Uvozovky nahoře (první nápad při pohledu na editor blogu) a o knize by to vypovídalo skoro stejně jako Dravci z kaluží. Anebo prostě název nechám tak, jak je, a jednou si s Markétou budeme knížky porovnávat. Kdo ví.

Každopádně mi za 14 dní bude 29. Knihu jsem začal psát, když mi bylo 25. Ani na moment mě tehdy nenapadlo, že budu muset hodně bojovat, abych Dravce nechal doplout až do rukou čtenářů ještě před tím, než mi bude 30. Já vím, věk je jen číslo a na kvalitu textu to nemá vliv. Ale 30 zní tak hrozně vážně! To každý bude čekat něco vyspělého. Nebo alespoň vyspělejšího než od autora, jehož věk stále začíná dvojkou. A to je fakt vážný.

Jdu to radši zaspat. Přeji vám všem krásný zbytek léta.