Spisovatelova bible, jeden z mých nejoblíbenějších blogů zabývajících se vznikem knih, má krásně trefný podtitul "... protože psát o psaní je ta nejlepší prokrastinace." Dovolím si ho parafrázovat a řeknu, že v mém případě je nejlepší prokrastinací psaní o hudbě (i když i toho psaní o psaní je tu na blogu za ty roky taky dost).

V posledních týdnech mi moje milované Spotify naservírovalo hned několik zajímavých desek, které teď točím pořád dokola. Tak jsem se rozhodl, že o nich napíšu, i když je mi jasné, že příští jaro už ta alba budu mít tak oposlouchaná, že budu jen kroutit hlavou, o čem jsem to tu vlastně psal. Ale nevadí, teď v těch dvou uplynulých letních týdnech posloužila skvěle a věřím, že jim to vydrží minimálně do skutečného léta.

Fickle Friends - You Are Someone Else

Jaro si úplně říká o lehkou, svižnou, nakažlivou muziku, která vás postaví po mírně depresivní zimě na nohy. Anglická skupina Fickle Friends to se svýma indiepopovýma písničkama umí skvěle. Co mě na téhle pětici baví asi nejvíc, je skutečnost, že si svou muziku z velké části produkujou sami. Jsou to prostě takoví ti klasičtí hudební nadšenci, co si jedou to svoje a i v textech se příliš neohlíží. Někde se o nich píše jako o popovějších Paramore (sám to v tom moc neslyším, spíš jen takovýma dozvukama pop-rocku), mně připomínají spíš The Naked and Famous nebo holčičí kapelu MUNA. Ale na tom vlastně úplně nezáleží - důležitý je, že poslouchat jejich debutovou desku je jednoduše zábava. (8/10)

It's hard to be myself
It's hard to be, hard to be
So just tonight
What the fuck, yeah




The Aces - When My Heart Felt Volcanic

O těhle čtyřech holkách jste téměř jistě neslyšeli. Já ještě před pár týdny taky ne. Vím, že většina lidí celkem neochotně kliká na něco, co neznaj z rádia nebo svých social media feedů, ale zkuste udělat výjimku. Tyhle holky jsou totiž naprosto skvělý. Jejich muzika trochu připomíná HAIM a trochu The 1975. Což samo o sobě je dobrá vizitka pro začátek. Jejich debut je plnej návykových písniček, který jsou naprosto ideální pro procházky městem nebo parkem, kde nechcete slyšet nic než pohodovou muziku. Z hlediska žánru jsou na tom podobně jako Fickle Friends, opět je to indie pop s kytarama, kterej kdyby hrála rádia, svět bude hned o něco snesitelnějším místem pro život. Kdo ale v dnešní době poslouchá rádio, že? Myslím to spíš tak, že by bylo super, kdyby se jejich hudba dostala k většímu počtu posluchačů, protože tyhle holky si to prostě zaslouží :) (8/10)

I get the feeling
You worry 'bout me way too much
Caught in the moment
We love what can't be good for us





Sunflower Bean - Twentytwo in Blue

Tahle skupina je jediná z mého seznamu, která v nedávný době nevydala debut. Twentytwo in Blue je jejich druhá deska (ač pro mě je první), takže někteří už je možná znáte. Definovat je nějakým žánrem je celkem složitý. Na albu totiž mají písničky, který se svojí náladou i hudební škatulkou docela liší. Nádherná singlovka Twentytwo mi ze všeho nejvíc evokuje The Carpenters. Jo, tu děsně starou, naivně popovou věc se smyčcema, ze který si dneska všichni spíš dělaj srandu. Ale tenhle singl je tak děsně osudovej, až to bolí (v tom nejlepším smyslu). Občas jejich hudba na zbytku alba připomene Fleetwood Mac, chvíli zas Wolf Alice. A takový desky mám děsně rád. A věřím, že zrovna na týhle si téměř každej posluchač taky vybere něco svýho. (9/10)

 If I could do it, I would fly into the sun
I would become warm
And I meant it when I said you're my favourite son
With your finger that is reaching
For the trigger of the gun
And you know you've got to prove it
To yourself and everyone




Ještě si sem odložím pár písniček bez alb, ať máte soundtrack mého jara o něco delší.


Pale Waves - There's A Honey

 

NONONO - Friends

 

Naaz - Loving Love


Janelle Monáe - I Like That


Tohle by pro tentokrát stačilo. Mimochodem, dneska jsem dopsal předposlední kapitolu knížky. Ta poslední (a to není žádný spoiler) je taková speciální a docela krátká. Takže.. je skoro hotovo. Moje pocity? Momentálně jsem raději šel psát tenhle post o muzice, než abych na to musel myslet. Je to ale přinejmenším dost zvláštní pocit. Silnej. No, nechci tu patlat příliš patosu. Kolikrát za život ale (skoro)dopíšete svojí první knížku?


Edit: na žádost přidán (o trochu rozšířený) playlist na Spotify

0 komentářů
Že se mi poslední album skupiny Coldplay opravdu líbí, jsem psal už nedávno ve svém postu o nejlepších letošních deskách. Nyní se pánové rozhodli, že z disku vytáhnou další singl, konkrétně skladbu "Ink".

Inkoust už na samotném "Ghost Stories" dost vyčníval a bylo jen otázkou času, kdy se z písničky stane singl. Když k tomu konečně došlo, Coldplay, jak už jsme si u nich zvykli, ani klip nijak neodflákli. Naopak - i tentokrát zvolili originální koncept, a to interaktivní video.

V animovaném snímku se vám několikrát naskytne možnost ovlivnit příběh mladého muže, který ztratil svou lásku. Je jen na vás, co kdy zvolíte a jak hledání dopadne. Prý je možné sestavit až 300 různých videí. A to je úctyhodný počet :)

Když se oprostíte od samotné skutečnosti, že je video interaktivní, nelze přehlédnout, že i zpracování a samotný nápad jsou báječné. K  nevzrušivé skladbě náramně sedí a úroveň animace je skutečně propracovaná. Je tedy už je na vás, jak (a zda) hrdinu k jeho milé dovedete. Mně se to povedlo až napodruhé :)


2 komentářů
Jak už je z mých příspěvků na blogu asi patrné, kromě psaní je mým druhým životním koníčkem hudba. A jelikož musicserver.cz, kam o ní píšu primárně, zrušil svůj blog, příspěvek s mými nejoblíbenějšími deskami posledních měsíců se hodí přesně sem. A teď už dost úvodních řečí, přejdou rovnou k věci.

Lenka Dusilová & Baromantika - V hodině smrti


Českou indiepopovou scénu považuju svým způsobem za mrtvou. Ano, je strašně jednoduché vyřknout takhle obecné tvrzení a urazit tím desítky zajímavých umělců, kteří se stále snaží prorazit a rozšířit svou hudbu mezi posluchače. Daří se to však jen absolutnímu minimu z nich, jelikož jim současné nastavení hudebního trhu zkrátka nepřeje. A to často i proto, že jsou buď tolik alternativní, že nemají příliš šanci udržet se naživu, nebo je jejich hudba příliš rigidní. Jedinou výjimkou, kterou je nádherné v průběhu posledních let sledovat, vidím v Lence Dusilové. Nejvíce profituje (kromě vlastního obřího talentu) díky svému obdivuhodnému citu na spolupracovníky.

Už poslední řadovka "Baromantika", již dala dohromady se skupinou hudebníků, kteří se tak nakonec i pojmenovali, byla obrovskou událostí. Civilní a zároveň poetické texty, které jsou schopny něco sdělit, jsou jedním ze strůjců jejího úspěchu. Tou další je akustická vyzrálost, s kterou Baromantika operuje. Tolik nápadů, odvážných momentů, a především pak vkusu v sobě nese jen málokterá současná deska. "V hodině smrti" v tomto navazuje na předešlé album a vše posouvá ještě dál. Už úvodní "Indiánka" s neuvěřitelnou silou smete všechno ostatní, co se v českém indiepopu urodilo právě od poslední Lenčiny desky, a místy dokonce připomíná cenami Grammy ověnčenou Imogen Heap (které Lenka shodou okolností před lety předskakovala na jejím pražském koncertě). Novinka jednoduše stojí za poslech a doufám, že tentokrát si vybojuje i cenu Apollo, která jí posledně utekla. Podobně živelné a procítěné spojení skutečných nástrojů a elektroniky v českém prostředí zkrátka nikdo jiný takto kvalitně nedělá.
Vydáno: 26.9.2014, Hodnocení: 9/10


Banks - Goddess


Zpěvačka Banks se s tím nepáře - její debut se jmenuje Bohyně, ačkoliv k ní má sama stále ještě daleko. Zdravé sebevědomí se přesto musí ocenit. Tím spíš, že na desce je snadné vystopovat spoustu skvělých momentů. Pokud máte rádi takový tu "smooth music", kdy skladby na albu nikam nespěchají, nevnucují se, a přesto dokáží skvěle navodit (třeba tvůrčí) atmosféru, pak "Goddess" je přesně albem pro vás. Banks má skvělý hlas, který podporuje spousta svěží elektroniky v pozadí. Sami si pusťte "This Is What If Feels Like", která povahu celého materiálu skvěle charakterizuje.
Vydáno: 5.9.2014, Hodnocení: 8/10


FKA Twigs - LP1


V současném popu a elektronické hudbě je velkým trendem vrstvení hlasových smyček a co možná nejabsurdnějších beatů. Ráda toho využívá třeba zpěvačka Grimes, které se FKA Twigs, další interpretka z mého seznamu, svým stylem velmi blíží. Přesto je mezi nimi mnoho rozdílů. Tam kde se Grimes obrací především do klubu, tam FKA Twigs vybírá to nejlepší ze soulu a r'n'b. Ovšem ne toho rádiového typu, ale nanejvýš osobní verze těchto stylů. Kupy elektroniky tomu všemu dodávají šmrnc a krystalický hlas samotné interpretky je přesně tím bodem, kvůli kterému se "LP1" vyplatí poslouchat. Uznávám ale, že pro někoho to bude (především na albových tracích) příliš divné sousto.
Vydáno: 12.8.2014, Hodnocení: 8/10


Clean Bandit - New Eyes


Clean Bandit je ostrovní čtveřice muzikantů, kteří se rádi věnují taneční elektronické muzice, ale zároveň mají rádi i klasiku a její nástroje. Není proto náhodou, že se v jejich písních hojně objevují housle nebo cello a také hudební odkazy na Mozarta či Dvořáka. Jejich texty často nejsou míněny vážně, což jejich produkci skvěle sedí. Nesnaží se strnule tvořit žádné ujaté umění, ale svou hudbou se vysloveně baví. Kromě toho se mi "New Eyes" osvědčilo jako vynikající album na běhání. Mnoho písní má totiž rychlejší tempo, nebo alespoň dostatečně svižné tempo na to, aby člověk z toho svého nevypadl. Zajímavý je i fakt, že si skupina své songy připravuje samo a že si na tracky zvou neznámé vokalisty, kteří si však pozornost více než zaslouží.
Vydáno: 2.6.2014, Hodnocení: 7/10


Coldplay - Ghost Stories


Honza Trávníček, můj kolega z webu musicserver.cz, poslední desku kapely Coldplay výstižně označil jako "krasosmutnění za Gwyneth Paltrow". Nejde s jeho formulací nesouhlasit. Rozchod tohoto po roky stabilního páru zasáhl všechny, kteří věřili na skutečnou lásku v šoubyznysu, a bylo by divné, kdyby se posmutnělá nálada vyhla i domovské skupině hlavního aktéra, zpěváka Chrise Martina. Poklidná, často minimalistická deska rozhodně nenabízí stadiónový zvuk jako poslední dvě položky jejich diskografie, ale díky tomu přináší zase nový pohled na tuto čtveřici muzikantů. Mezi nejlepší skladby řadím neuvěřitelně silnou "Midnight", která mi však na prvních poslechů přišla snad nejméně výraznou skladbou celé nahrávky. Nečekaný (a zároveň úplný) obrat nastal ve chvíli, kdy jsem se na píseň plně soustředil jedné letní noci. Tma, absolutní okolní ticho a slušná sluchátka udělaly své. Podobných kousků je na albu více, a možná proto se "Ghost Stories" brzo zařadilo mezi mé nejoblíbenější alba roku.
Vydáno: 19.5.2014, Hodnocení: 9/10


Foxes - Glorious


O zpěvačce Foxes jsem na svém blogu již jednou psal. Mladá Britka se snaží uspět v drsném popovém světě s jednoduchými skladbami, kterým však nechybí moderní produkce a hlavně také artikl, na nějž mnoho jejích kolegyň zapomíná - duše. Citlivé písničky často staví na písničkářském jádru, které však vždy rozpohybují citlivě vybrané beaty. Některé písničky jsou si možná až příliš podobné ("Holding Onto Heaven" x "Let Go For Tonight"), jiné ale zase tak vyčnívají("Youth", "Night Glo" či titulní "Glourious"), že vám ihned dojde, že se vám do ruky dostal skutečně vydařený debut. Zpěvačka se navíc nedávno představila i českému publiku (předskakovala Pharrellu Williamsovi na jeho koncertu v O2 areně), kde dokázala, že své písničky umí i zazpívat naživo. Sice reakce publika, které ji v drtivé většině případů vidělo poprvé, nebylo úplně ideální, ale snad to Foxes nezabrání v tom přijet znovu, nejlépe do nějakého menšího klubu, který by její osobité verzi popu slušel více.
Vydáno: 12.5.2014, Hodnocení: 8/10

 

Za pozornost ještě rozhodně stojí:


0 komentářů