Poslední dny byly strašný.

Musím říct, že sám sebe považuju za vyrovnaného člověka, ale posledních 14 dní bylo v mém osobním životě tak turbulentních, že jsem zažíval úplně zvláštní stavy. Nechci tady z toho udělat uplakanej deníček, takže tím své vysvětlování zastavím. Přesto to nepíšu jen tak samoúčelně.

Důvod je takový, že ač nechci psát knihy o svém životě (a ani to v budoucnu neplánuju), několik uplynulých týdnů bylo natolik intenzivních, že mě v hlavě napadl nápad na novou knihu.

Když prý odevzdáváte rukopis své prvotiny, jedna z prvních otázek vašeho vydavatele je, co bude dál. Doteď jsem se touto myšlenkou nikterak nezabýval. Vždyť je to teprve týden, co jsem konečně dopsal první kapitolu a konečně se vrhl na revizi dalších šesti. Teď už mám ale jasno.

Nový námět jsem měl v hlavě vlastně už poslední rok. Po jednom plese, kterého jsem se nedávno zúčastnil, ale dostal zcela nový rozměr. Přesně takový, kvůli kterému má cenu o tom všem psát.

Jsem zvědavý, co z toho vyleze. Třeba ve výsledku nic. Ale když už je můj osobní život teď jedno nehezký bitevní pole, kde nejhoršíma zbraněma jsou deformovaný city a nevyřčený slova, mohlo by to přinést něco pozitivního. Člověk se v podobné chvíli upne na cokoliv.

P.S.: Za krásnou fotku kaluže děkuju Kátě Gé .)

Tak jsem právě pro dnešek zavřel Word a začala mi v hlavě hrát Drakeova Hold On, We're Going Home.

Proč?

Kompletní přepisování první kapitoly se blíží ke konci. Vím to! 

Teď už na mě čeká jen dalších pět kapitol, abych se k nim v rychlosti vrátil, a někdy kolem ledna bych mohl pokračovat s příběhem dál. Tak nějak tuším, že příští rok mi to psaní půjde mnohem rychleji, když jsem teď tak nastartovaný a když konečně mířím směrem, jakým bych chtěl. Kdo ví.. Třeba příští rok touhle dobou už budu řešit revizi textu, korektury a další věci. To je moje letošní přání k Vánocům :) A to je zatím vše.

Hold on with me.)

Jestli mi z letošní mini-konference Belles Lettres něco stále rezonuje v hlavě, pak je to prezentace Petra Ludwiga, autora bestselleru "Konec prokrastinace".

Popravdě jsem tu jeho knihu stále nečetl, ale jedna Petrova naživo prezentovaná rada pro (začínající) spisovatele se mi osvědčila jako skutečně účinná. Mluvil o tom, že člověk by měl během své tvorby vždy přestat psát v momentě, kdy ho ona činnost ještě stále baví, aby se následujícího dne těšil na další práci na svém díle.

Mnohokrát už jsem tuto radu použil v praxi a musím říct, že funguje. Dokonce tolik, že mám pocit, že kompletní přepsaní první kapitoly se blíží ke konci. Poslední dny jsem ji totiž vždy a konečně po dlouhé usínám s pocitem, že nepíšu blábol. A to je, pokud by někdo váhal, velké vysvobození :)

Nejkrásnější na Petrově pomůcce je, že si ji můžete vztáhnout na jakoukoliv činnost, kterou musíte dělat pravidelně, ale občas se vám stává, že se do ní musíte nutit, nebo snad že ji neustále oddalujete. Pro mě osobně takto psaní naštěstí (původně jsem napsal zatím) nefunguje. Píšu denně a (většinou) mě to baví. Jsou ale okamžiky, kdy se tak dlouho probírám nějakou pasáží, až ze mě zcela vyprchává entuziasmus tolik potřebný pro postup vpřed, až se mi příště nechce Dravce ani otevřít.

Snad mi můj optimismus dlouho vydrží :) Na závěr přidávám písničku, která mě poslední dny velmi baví.

V říjnu jsem svůj blog trochu zanedbával. Důvodem byla především má snaha napsat novou první kapitolu. 

Jeden z kamarádů, kterému z nějakého důvodu nevadí poslouchat mé nekonečné teorie o mé knize, se mě nedávno zeptal, zda jsem se svým rozhodnutím napsat novou první kapitolu nevrhl po hlavě do bezedné jámy, kvůli níž hrozí, že Dravce nikdy nedopíšu. Měl totiž za to, že když takto od začátku pracuju na první kapitole, zatímco dalších pět mám hotových, jistě pak budu mít tendence předělávat i ten zbytek. Se vší upřímností jsem mu ale odpověděl, že tomu tak není. Alespoň v to doufám.

Problém mám totiž skutečně jen se začátkem toho svého textu. Do míst, kde původní první kapitola končila, se chci opět dostat i s novou verzí. A ne snad proto, že bych si chtěl ušetřit práci s dalšími změnami. To by nebyl zas takový problém. Jenže - on není důvod něco takového dělat. Nesamolibě musím uznat, že se mi zbytek textu svým způsobem líbí. A to je pozitivní. Jsem k tomu všemu nesmírně kritický.

A teď budete mít možnost být kritičtí i vy.

Dnes jsem se totiž rozhodl, že uveřejním první ukázku z první kapitoly. Vlastně se mi tento nápad zamlouvá ještě víc než uveřejňovat kapitolu celou - takto uvidíte, jak příběh začíná, a zároveň se vám do ruky dostane jen zhruba pětina rozsahu první části, takže stále nevyzradím víc, než bych chtěl. Win-win!

Nebudu to dále protahovat a přidávám odkaz na první úryvek (velmi krátký) z první kapitoly, kde konečně poznáte Salima, hlavní postavu knihy. Jakékoliv komentáře jsou vítány, ale i samotné přečtení mi bude dostatečnou odměnou :)

1. kapitola - Úplná masáž pro duši (ukázka)