Spisovatelova bible, jeden z mých nejoblíbenějších blogů zabývajících se vznikem knih, má krásně trefný podtitul "... protože psát o psaní je ta nejlepší prokrastinace." Dovolím si ho parafrázovat a řeknu, že v mém případě je nejlepší prokrastinací psaní o hudbě (i když i toho psaní o psaní je tu na blogu za ty roky taky dost).

 V posledních týdnech mi moje milované Spotify naservírovalo hned několik zajímavých desek, které teď točím pořád dokola. Tak jsem se rozhodl, že o nich napíšu, i když je mi jasné, že příští jaro už ta alba budu mít tak oposlouchaná, že budu jen kroutit hlavou, o čem jsem to tu vlastně psal. Ale nevadí, teď v těch dvou uplynulých letních týdnech posloužila skvěle a věřím, že jim to vydrží minimálně do skutečného léta.

Fickle Friends - You Are Someone Else

Jaro si úplně říká o lehkou, svižnou, nakažlivou muziku, která vás postaví po mírně depresivní zimě na nohy. Anglická skupina Fickle Friends to se svýma indiepopovýma písničkama umí skvěle. Co mě na téhle pětici baví asi nejvíc, je skutečnost, že si svou muziku z velké části produkujou sami. Jsou to prostě takoví ti klasičtí hudební nadšenci, co si jedou to svoje a i v textech se příliš neohlíží. Někde se o nich píše jako o popovějších Paramore (sám to v tom moc neslyším, spíš jen takovýma dozvukama pop-rocku), mně připomínají spíš The Naked and Famous nebo holčičí kapelu MUNA. Ale na tom vlastně úplně nezáleží - důležitý je, že poslouchat jejich debutovou desku je jednoduše zábava. (8/10)

 It's hard to be myself
It's hard to be, hard to be
So just tonight
What the fuck, yeah

The Aces - When My Heart Felt Volcanic

O těhle čtyřech holkách jste téměř jistě neslyšeli. Já ještě před pár týdny taky ne. Vím, že většina lidí celkem neochotně kliká na něco, co neznaj z rádia nebo svých social media feedů, ale zkuste udělat výjimku. Tyhle holky jsou totiž naprosto skvělý. Jejich muzika trochu připomíná HAIM a trochu The 1975. Což samo o sobě je dobrá vizitka pro začátek. Jejich debut je plnej návykových písniček, který jsou naprosto ideální pro procházky městem nebo parkem, kde nechcete slyšet nic než pohodovou muziku. Z hlediska žánru jsou na tom podobně jako Fickle Friends, opět je to indie pop s kytarama, kterej kdyby hrála rádia, svět bude hned o něco snesitelnějším místem pro život. Kdo ale v dnešní době poslouchá rádio, že? Myslím to spíš tak, že by bylo super, kdyby se jejich hudba dostala k většímu počtu posluchačů, protože tyhle holky si to prostě zaslouží :) (8/10)

 I get the feeling
You worry 'bout me way too much
Caught in the moment
We love what can't be good for us




Sunflower Bean - Twentytwo in Blue

Tahle skupina je jediná z mého seznamu, která v nedávný době nevydala debut. Twentytwo in Blue je jejich druhá deska (ač pro mě je první), takže někteří už je možná znáte. Definovat je nějakým žánrem je celkem složitý. Na albu totiž mají písničky, který se svojí náladou i hudební škatulkou docela liší. Nádherná singlovka Twentytwo mi ze všeho nejvíc evokuje The Carpenters. Jo, tu děsně starou, naivně popovou věc se smyčcema, ze který si dneska všichni spíš dělaj srandu. Ale tenhle singl je tak děsně osudovej, až to bolí (v tom nejlepším smyslu). Občas jejich hudba na zbytku alba připomene Fleetwood Mac, chvíli zas Wolf Alice. A takový desky mám děsně rád. A věřím, že zrovna na týhle si téměř každej posluchač taky vybere něco svýho. (9/10)

  If I could do it, I would fly into the sun
I would become warm
And I meant it when I said you're my favourite son
With your finger that is reaching
For the trigger of the gun
And you know you've got to prove it
To yourself and everyone



Ještě si sem odložím pár písniček bez alb, ať máte soundtrack mého jara o něco delší.


Pale Waves - There's A Honey

 

NONONO - Friends

 

Naaz - Loving Love


Janelle Monáe - I Like That


Tohle by pro tentokrát stačilo. Mimochodem, dneska jsem dopsal předposlední kapitolu knížky. Ta poslední (a to není žádný spoiler) je taková speciální a docela krátká. Takže.. je skoro hotovo. Moje pocity? Momentálně jsem raději šel psát tenhle post o muzice, než abych na to musel myslet. Je to ale přinejmenším dost zvláštní pocit. Silnej. No, nechci tu patlat příliš patosu. Kolikrát za život ale (skoro)dopíšete svojí první knížku?


Edit: na žádost přidán (o trochu rozšířený) playlist na Spotify