Před pár dny mi přišel email od paní šéfredaktorky nakladatelství Vyšehrad, který potvrzoval vydání knihy 2. června. Banalita, dalo by se říct. Jenže já měl v tu chvíli dojem, jako by ze mě spadl kus závaží, o kterém jsem pořádně nevěděl, že tam je.

Vysvětlím.

Román Zahrada mrtvých duší vznikl během prvního lockdownu, kdy se nesmělo nic než sedět doma. Ponořil jsem se do psaní takovým způsobem, že když měl v červnu stejného roku hotovo, hřál mě podezřele dobrej pocit. Možná to vyzní trochu jájinkovsky, ale já byl s výsledkem fakt spokojenej. Přes léto jsem pak čekal na vyjádření nakladatelství, kterému jsem text nabídnul. Tohle bylo zajimavý: první nakladatelský dům řekl, že bohužel nemá na rukopis čas, ať ho pošlu jinam, tak jsem to udělal. Nakonec se pak k mému překvapení oba nakladatelé v rozmezí dnů někdy v září ozvali, že by knihu chtěli vydat.

Vybral jsem si Vyšehrad, protože celou jejich edici Tvář jsem měl už tou dobou doma. Byl to splněnej sen. Pamatuju si, jak jsem si po dopsání Dravců z kaluží jednou hrál v nějakém online editoru knižních přebalů a napodoboval jsem pro svou knihu ten, co má Sběratel sněhu od Honzy Štiftera. A teď jsme najednou byli kolegové!


Podepsal jsem smlouvu, pochlubil se všem internetům, cítil jsem se extrémně natěšenej na všechno, co bylo přede mnou. Tehdy to vypadalo, že knížka vyjde někdy na jaře 2021. Přišlo mi to nekonečně daleko! Vždyť byl teprve konec roku 2020. 

Už asi víte, kam mířím, co?

Nepřísluší mi komentovat všechny důvody, pro které se vydání knihy dál a dál posouvalo v čase. Nebylo to vůbec kvůli textu samotnému. Spíš se tak nějak děly věci, který člověk nemůže předvídat či ovlivnit. Bohužel. Nakonec ale přece jen došlo na redakci, vznikla obálka, ilustrace (za obojí děkuju extrémně talentované Evě Bartošové), text se nasázel. Pak ale přišla válka. Začala být nejistá situace s papírem. Lepidlem. A já se začal skutečně bát, že knížka už ani nevyjde, protože ji mezitím potkaly další dva odklady. 

Když proto před pár dny přišla zpráva, že kniha se 31. května skutečně dostane do skladu nakladatelství (a tudíž už nic nestojí v cestě ani plánovanému uvedení na trh), strašně se mi ulevilo. Neuvěřitelně.

Co to všechno znamená? Je to jednoduchý: knížka bude! A s ní dokonce i křest, do kterýho zbývá pár dní (všechny tímto zvu 3. června do Horké vany v Budějcích!) a kterému ještě do tohoto týdne hrozilo, že proběhne bez fyzické přítomnosti knihy samotné :)

Cítím, že se cosi chýlí ke konci. Vydání první knížky se děje jen jednou. A tahle chvíle právě nastává. Pak už bude Zahrada mrtvých duší venku, její osud budou mít v rukách čtenáři a já budu jen tichej pozorovatel, co si bude někde zpovzdálí pomalu sepisovat novej příběh (na kterým už mimochodem rok pracuju, ale s velkýma přestávkama).

Tak tedy: přeju Zahradě spokojené čtenáře a vám všem děkuju, že jste během těch let, kdy jsem ke svýmu snu mířil, byli u toho. Že jste mi drželi palce, ptali se, povzbuzovali mě a tolerovali mi všechny ty okamžiky, kdy jsem nemluvil o ničem jiném :)

Co říct na závěr? Že tohle určitě nemá být PR článek, ale pokud byste si snad chtěli knihu pořídit, odkážu vás na stránky nakladatele - najedete tam i dvě ukázky a doplňující informace.

Krásné nadcházející léto, přátelé.