Sám si na svou otázku nedokážu odpovědět. Hotovo je přes 200 stran textu a momentálně začínám kapitolu číslo 14.

Nebýt Colours of Ostrava, mohl jsem koncem příštího týdne dopisovat jednu z posledních pěti kapitol, které mě ještě zhruba čekají. Na krátkou pauzu se přesto těším. A co pak? Jakmile poslední třetinu knihy dopíšu, čeká na mě nekonečné kolečko úprav a změn.

Cítím se zvláštně. Nikdy jsem v příběhu dál nedošel. První verzi jsem zavrhnul po cca 130 stranách a tady nic takového neplánuju.

Docela se těším na to, že po čtyřech letech budu usínat s pocitem, že mí hrdinové už mají svůj příběh za sebou :) a ještě víc se těším na to, že ho tentokrát prožijete s nimi vy.
0 komentářů
Napadlo mě takhle zkraje mé dvouměsíční dovolené, že se s vámi podělím o kousek toho, jak ta moje knížka vůbec vzniká. Tentokrát jen takový střípek. Vždy mě bavilo něco podobného číst, když o tom mluvili skuteční spisovatelé, tak třeba to zaujme i někoho z vás, koho baví sledovat vznik Dravců.

Jako první jsem vybral takovou spíš technickou, přesto pro mě hrozně šikovnou vychytávku. Dříve by mi asi přišla zvláštní, ale ona vlastně funguje naprosto skvěle - na mysli mám aplikaci Word pro smartphony, navíc ve spojení s cloudovým úložištěm.

Dost často se mi v minulosti stávalo, že jsem měl nějaký nápad, chtěl jsem něco do textu připsat, upravit nějakou pasáž, ale nebyl jsem zrovna u počítače. Což je skoro pořád. Většinou jsem si pak psal poznámky do telefonu a ty později zase přepisoval. Psát to ale rovnou do textu, to je paráda. Až si říkám, proč jsem do toho nešel dřív :)

Využívám toho většinou před spaním, kdy mě toho z nějakýho důvodu napadá nejvíc. Ta jistota, že se to do rána z hlavy nevykouří, je k nezaplacení :) občas na to dojde i při cestování, venčení psa anebo v podstatě kdykoliv, kdy přijde nápad. K mému údivu jsem zjistil, že už mi takhle vzniklo pár celých stran. Ťukání do telefonu je sice pomalejší, přesto funkční. Určitě to proto doporučuju všem, kteří s tím zatím otálejí :)

A jak to s knihou teď vypadá? Před pár minutami jsem dopsal dvanáctou a rozepsal třináctou kapitolu. Sám se až divím, jak to jde. Kdy přijde nějaký z mých pověstných uzlů, kvůli kterým se nad tím vším trápím, aniž bych vlastně měl nějaký zvlášť velký důvod?

Text vzniká už čtvrtý rok. Za tu dobu se toho tolik změnilo - nová práce, nový pes, vlastní byt. Je to šílený. Myslel jsem, že psaní bude otázka maximálně jednoho roku. Že mi bude 26, když knížka najde svý první čtenáře. Za dva měsíce mi ale bude 29 a furt hotovo není. Teď ale.. je moje nasazení celkem velký. Až nečekaně. Tak si furt říkám.. Je tohle to léto, kdy Dravce dopíšu? Před tou třicítkou to musím stihnout. Musím! :)
0 komentářů
Pustina už mi ten blog drtí nějak dlouho, je třeba připsat pár slov, jak to vypadá s knihou. O ní přece tento blog píšu. Udělat rozhovor sám se sebou? Proč ne.

Píšete?
Ano.

Přibývá text nějakým normálním tempem, které nepřipomíná pouze přihazování pod kotel?
Pěkná otázka. Odpověď zní ano.

Můžete být konkrétnější?
Včera jsem překonal hranici 250.000 znaků. To je docela slušné!

Máte v plánu knihu někdy dopsat?
Nijak konkrétní plán to není, ale odpověď zní opět ano. Mám totiž ještě z minulého psaní připraveno pár desítek stran, které na své použití čekaly. Jsou to věci, které jsem psal v době, kdy jsem se k onomu bodu v příběhu stále jen přibližoval. Teď, sám sebe tím překvapuji, jsem se do něj dostal.

Jak se kniha dostane k čtenářům?
To by mě také zajímalo.

Máte nějakou další otázku sám pro sebe?
Možná jednu - nejsem už přepracovaný?

Asi ano. Ale pořád mě to baví :)
0 komentářů

Všude se píše, jak je nový seriál HBO Pustina skvělý. Po třech epizodách musím říct, že jsem dlouho nebyl tak nadšený. Ten hype je oprávněný.

Vůbec se mi nechce věřit, že je to český seriál. Už jen obrazově je to fenomenání počin. Měsíční krajina, pasťák, ponurá rozhádaná vesnice, prostitutky, feťáci.. Nejvíc mě baví ta depresivní atmosféra - na nic si to nehraje a to seriálu strašně pomáhá.

Z každýho záběru na mě nekřičí, že tvůrci chtějí být odlišní, artoví, nekomerční. Naopak jen ukazují, že maj koule být ambiciózní - ovšem neprvoplánovitě.

Uvidíme, jak to dopadne, ale už teď je to z mého pohledu obří událost, která snese srovnání s nejlepšimi zahraničními seriály současnosti.

Pustina je úkaz. A je dobře, že konečně můžeme být pyšní na něco, za čím stojí domácí produkce.


1 komentářů
Srpen je z třetiny za námi a já před chvílí dopsal osmou kapitolu.

Momentálně text zabírá přes 83 stran. Je to zvláštní, ale já se vůbec netrápím. Před dvěma roky jsem nemohl usnout, propadal jsem pocitům marnosti. Lil jsem do textu kvanta času a neměl z něj většinou dobrý pocit.

Něco se změnilo.

Píšu rychleji a většinou mě hřeje hezký pocit ze psaní. Co je jinak? Asi to celé jinak prožívám. Přirozeněji. A vidím velký rozdíl také v tom, že jsem prakticky celý loňský rok nepsal, ale neustále jsem přemýšlel nad tím, proč původní text nefungoval. Jak ho napsat lépe. Teď jsem tak v půlce příběhu, možná kousek za. Poprvé za 3 roky psaní mám pocit, že se někam přibližuju :) Snad to tentokrát klapne. Ještě mě čeká spousta práce.

Na závěr komentář k včerejší fotce z úvodu příspěvku. Pochopil jsem díky té kaluži jeden z hlavních motivů knížky. Zatím jsem ho jen cítil, ale teď ho myslím i dokážu převést do vět. A to se při psaní knížky docela hodí :)
0 komentářů
Když řeknete něco, co se zcela mine účinkem nebo se nakonec neukáže být jakkoliv důležité, křičíte do tmy. Znamená to tedy, že opakem je výkřik do světla?

Narážím na svůj předchozí příspěvek. Trochu nesměle jsem se po více než roce ozval s tím, že zase píšu a že doufám, že to není jen takové plácnutí do vody. Od té doby uteklo dalších osm dní, které jsem strávil promýšlením příběhu, jeho změnami oproti původnímu plánu a také (a to je nejzásadnější) psaním samotným.

Momentálně je hotových 45 normostran, což je... Velký úspěch! A jedu samozřejmě dál. Mám za sebou cca 25-30 % příběhu a konečně také zažívám pocit, že se skutečně posouvám. Roční pauza mi otevřela oči v tom, že základem je vyprávět. Ne se dokola točit v pocitech hlavního hrdiny. Nejsem Virginia Woolf, která něco takového zvládala bravurně.

Tenhle blog píšu především pro lidi, která zajímá, jak píší ostatní. A proto ještě přidám pár detailů mého procesu. Dříve jsem strávil nekonečné hodiny přepisováním již napsaného, což mě ale brzdilo a vždy jsem se akorát víc zacyklil v myšlenkách a nešlo z toho pořádně uniknout. Teď se snažím něco podobného omezit na minimum. Začnu tam, kde jsem minule skončil, a přečtu si maximálně 2-3 odstavce z minulého dne. Trochu text učešu a jedu skutečně dál.

Nejdřív text musím dopsat, abych ho mohl začít upravovat, že? Tohle si nyní stále opakuju. Vím, že mám teď v příběhu pár odstavců, které bude třeba (možná i trochu zásadně) poupravit. Ale není to nic tak zásadního, aby to nemohlo počkat. I to je jedna z největších změn oproti prvnímu pokusu.

Mimochodem, knížku jsem také trochu přejmenoval. Zatím nevím, zda to tak nechám, ale... Přemýšlím o ní teď jako o Dravcích z klecí. Uvidíme, co to nakonec bude :)

Zase jsem si řekl, že napíšu pár vět, a nakonec to dopadlo takhle.

Dnes mi navíc začalo dvouměsíční volno... Tak jsem velmi zvědavý, zda na konci prázdnin třeba nebudu hlásit, že mám skoro dopsáno. Vzhledem k tomu, jak se mi před usínáním opět točí myšlenky už jen kolem Dravců, jsem do toho celého opět spadl.

A je to moc fajn pocit.

0 komentářů
Je to zvláštní, co? Napsat, že "asi" píšu. Nic mezi psaním a nepsaním přece není. Žádný poetický meziprostor, naplněný mystikou. Přesto jsem ho teď asi našel.

A prostě (asi) trochu píšu.

Někdy minulý týden jsem se v hlavě vracel k Dravcům. A pak jsem si řekl - původní text měl cca 150 normostran. A byl to vlastně stále začátek.

Co kdybych ty myšlenky a děj zhustil a stala se z toho novela? Povídka ne, to by mi bylo líto, ale taková pěkně utažená novela?

Ten nápad mě nadchnul.

Vzal jsem verzi z loňského listopadu, kdy jsem začal pomalu znova psát.. a pak rychle přestal. Ne snad proto, že by se mi to, co jsem napsal, nelíbilo. Ale nějak jsem se na dlouhodobější psaní necítil. Teď ale zase jo. Mám chuť ten příběh, co dva roky nosím v hlavě, přepsat do slov. A v kratší formě, než jsem původně zamýšlel.

Právě jsem dopsal druhou kapitolu. Nějakých 25,000 znaků zatím. A jedu dál!

Snad tohle s odstupem času nebude jen planý výkřik do tmy. To by mi přišlo líto. Ale teď - teď to tak necítím. Tak snad.. Dravci už by chtěli ven :)
0 komentářů