Je to přesně týden, co jsem se zúčastnil akce Belles Lettres (#bl2014), která je věnována všem milovníkům knih. Konkrétně sobotní blok byl zaměřený na mladé autory a potenciální vydavatele knih. Musím říct, že to byl zážitek. 

Po mnoha měsících, kdy jsem v izolaci tvořil své cosi bylo neuvěřitelně osvobozující mít možnost o psaní knih mluvit s lidma, kteří zažívají (či zažili) to samé. Dozvěděl jsem se mraky zajímavých a užitečných informací, a co bylo nejlepší - připadal jsem si mezi všema těma lidma hrozně dobře. Jako že tam patřím.

Zlom nastal až ve chvíli, kdy jsem předal část Dravců panu Joachimu Dvořákovi, šéfovi vydavatelství Labyrint. Jeho slova k mé osobě nebyla úplně pozitivní. Byl slušný a všechno, ale bylo mi naznačeno, abych se na to vykašlal. Něco takového jsem zažil, když jsem dělal pohovor na doktorské studium anglické filologie, takže to nebyl úplně nový zážitek. Příjemný to ale nebylo, to snad není třeba zmiňovat. Podstatný je, sen o Ph.D. jsem před lety vzdal. Tohle ale vzdávat nehodlám.

Pár dní po této konferenci jsem sice zvažoval, co s mým textem bude a zda nebude lepší přestat psát. Nakonec to celé přemýšlení a definování pro mě samého, co dělám a kam směřuju, ale mělo pozitivní efekt - začal jsem psát daleko intenzivněji než do té doby.

Labyrint mi mojí knížku v budoucnosti nevydá, ale existují stovky dalších vydavatelství, kde třeba budu mít větší šanci. Anebo si text vždycky můžu vydat sám (jako se podařilo v případě úžasné knihy Hejno bez ptáků), že?

Tak jako tak jsem ale v další fázi psaní (mám za sebou už 79 normostran, což při různých úpravách sazby může znamenat i 110+ stran v knize) a věřím, že až bude jednou dopsáno, bude to mít smysl. Protože mě v mým dosavadním životě máloco naplňovalo tak, jako mě naplňuje právě psaní Dravců.