Prakticky celý červenec jsem strávil psaním kapitoly číslo pět. Dneska kolem druhý ráno jsem tento poměrně zásadní úsek příběhu konečně dopsal a musím se přiznat, že je to skvělej pocit. Vůbec nejlepší na tom všem je, že jsem možná dopsal ne jednu, ale hned dvě kapitoly najednou. Jak je to možné?

Není to nic složitého - tvořil (tomu slovu se snažím vyhýbat, protože cítím, že tvoří jen skuteční umělci, ale na druhou stranu nechci stále opakovat sloveso psát .) ) jsem tak intenzivně, že výsledek zabírá téměř čtyřicet stran. Vzhledem k současnému rozsahu jednotlivých kapitol je to téměř dvojnásobek oproti normálu. Je proto na místě, abych pětku rozdělil, a tím pádem se mohu přesunout ne k šestce, ale rovnou k sedmičce. Příjemné překvapení.

I když - možná to ještě bude celé úplně jinak. Je totiž pravdou, že zvažuju částečné zhuštění předešlých kapitol a jejich případné pospojování ve větší celky. Tematicky by to problém nebyl, jen nevím, zda větší rozsah neublíží tempu vyprávění. No, testovací čtenáři (jsou dva, zdravím Nelu a Jaromíra :) ) mi určitě rádi sdělí svůj feedback a já to pak celé nějak promyslím.

Tak či onak, musím vyjádřit svou radost, že je další kus práce opět hotový. Mohu se teď přesunout k nabírání vyšších obrátek jádra příběhu a pohnout s ním. Úvod (pět kapitolek) už je za mnou :) Trochu s tím vším členěním ale teď bojuju - prolog nastíní nějakou atmosféru, ale prvních pár kapitol po něm je úplně jiného rázu. Přitom scéna ze sanitky tam brzo začne hrát důležitou roli, jen je třeba se tím nezbytným představováním všeho možného prokousat, nelze to jen tak přeskočit. Neustále promýšlím, zda by nestálo za to některé části příběhu trochu proházet a pročechrat, aby čtenáři nečekali na něco vzrušujícího déle, než je třeba.

I to je důvod, proč stále váhám s uveřejněním první kapitoly tady na blogu. Jsem si téměř jistý, že prolog už nijak měnit nebudu (proto tady visí od úplného začátku), ale s dalšími kapitolami je to stále trochu jinak. Například první část července jsem strávil horečným přepisováním právě úvodní kapitoly a tuším, že k dalším změnám ještě dojde. Dát tak do placu něco nedokončeného by byla velká škoda. Situaci mi navíc neulehčuje vědomí, že je třeba prvními stranami dostatečně zaujmout, aby vás bavilo číst dál. Bude je potřeba tak ještě nějakou dobu brousit.

Je toho tolik dalšího, co musím promyslet. Už ale vidím, že mě právě tahle část procesu psaní hrozně baví a dává mi pocit, že dostatečnou péčí text skutečně kvete. Teda aspoň v to doufám. Teď už jen se při uhlazování rozhodovat správně a bude to, jak by řekl Vandam, cajk :)

Na závěr jedna happy-go-lucky písnička :) Jen tak.

Gloss on her lips
Glass on the ceiling
All the girls showin' love
While the boys be catchin' feelings