When the time is right, when there's no way out
I give it everything, I'll give it everything now 

To zpívá ve svém novém klipu britská zpěvačka Foxes. Písnička "Glorious" (obzvláště její euforická poslední minuta) je taková letní melancholie, kterou si rádi dopřeje, když z vás slunce ždíme poslední energii a vám dojde, že není čas zahálet.


Nevím proč, ale tahle jednoduchá skladba mi v poslední době pomáhá nastartovat mý kreativní šťávy a dát se do psaní. Ne že bych se snad musel přemlouvat, ale takový malý popostrčení nikdy neuškodí. A ani vůbec nevadí, že nálada písničky neodpovídá náladě mýho textu. Přesto je pro mě něčím speciální. Od mého knížního coming outu uběhlo jen pár dní, ale celá ta změna je skvělá. Najednou můžu o svém psaní mluvit s kýmkoliv z mých přátel a získávat zpětnou vazbu na drobnosti, který mi předtím nedocházely. Co je ale vůbec nejlepší - začal jsem zase číst.

Když jsem před asi dvěma lety mluvil s jedním mým kamarádem, který psal knížku, řekl mi, že nemůže vzít do ruky žádný cizí text, protože by ho to ovlivňovalo. Dnes už vím, co přesně tím měl na mysli. I tak jsem ale před pár dny zkusil obejít svůj strach a pustil se do deníků Virginie Woolf. Skvělé čtení! Hodně jejích záznamů je o tom, jaké překážky stojí v jejím psaní a jak se s nimi vyrovnává. Není to klasická beletrie (i když to přirozeně vypráví příběh jejího života), což je v mém momentálním případě jednoznačně plus.

Při těch všech jejích úvahách a popisování jejího dne mi došlo, jak úžasně osvobozující to musí být pro skutečný spisovatele, kteří svůj veškerý čas můžou rozdělit na fáze psaní a fáze procházek, svačin a návštěv. Jasně, není to žádný med a musí vám z toho jednou začít hrabat, ale má sedmitýdenní dovolená mi dává prostor pro trochu vhledu na věc.

Hrozně mi můj současný cyklus vyhovuje - ráno si udělám snídani, vyvenčím psa a pustím se do práce. Když potřebuju oddych, jdu se s Dannym projít kolem Malše. Po obědě si většinou na chvíli lehnu, abych měl před dalším psaním čistou hlavu, ale většinou stejně po celou dobu usínání promýšlím, jak budu pokračovat. Večer pak přijde na čas na kamarády, nebo si jdu zaběhat. Ddyž se v noci vrátím, ještě chvíli píšu. Můj nejlepší čas je kolem 21:30, zatím netuším proč.

Škoda, že to tak nemůže zůstat napořád. Za posledních 14 dní jsem toho napsal tolik, co za poslední čtvrtrok. Nemělo by to v psaní být nikdy o kvantitě, ale o něčem to svědčí. Mým cílem je za léto napsat alespoň 3 kapitoly. Tak mi, prosím, drže palce :)