Už je to skoro měsíc, co jsem na blog napsal něco nového, a tak jsem se rozhodl, že svých pár čtenářů seznámím s tím, co se za poslední týdny událo nového.
První věc, která mě skutečně potěšila, je nový Murakami. The Wind-Up Bird Chronicle, v češtině Kronika ptáčka na klíček, patří mezi knihy, které jsem si chtěl už dlouho přečíst, jelikož spadá do dosud nevydané starší části Murakamiho tvorby a jelikož jsem o ní slyšel samé pozitivní věci. U knihkupectví Martinus.cz se mi navíc podařilo pro mě vtipným způsobem získat recenzní výtisk, takže ihned po přečtení se s vámi podělím o své dojmy. Zatím to vypadá na klasického Murakami (což je jedině plus), a tudíž na mé straně zatím panuje velká spokojenost.
Kromě toho jsem před pár minutami aktualizoval úryvek první kapitoly tady na blogu. Jedná se o už asi pátou úpravu, tentokrát asi nejrozsáhlejší. To je tak, když sdílíte něco, co ještě není dokončené. Ale já si nestěžuju - alespoň je vidět, že psát text je nekončící proces, který (snad) zastaví až (snad) fyzické vydání knihy. Třeba už se také brzy dočkám nějakých komentářů .)
Přemýšlím, co dalšího by stálo za zmínku, ale patrně už více novinek z paměti nevylovím. Možná snad - pokud si najdu čas, rád bych se trochu rozepsal o filmu Interstellar a jeho soundtracku, neboť oboje na mě v poslední době velmi zapůsobilo. Recenzi filmu tady navíc ještě nemám :)
Na závěr chci poděkovat za zatím první doručený příspěvek do mé (zřejmě časově neohraničené) veřejné sbírky fotek kaluží. Katčina louže se tu jistě brzo objeví :)
To je zatím vše. Mějte hezký podzim.
Páni, gratuluji k vtipnému získání recenzního kousku. :) Pěkně se Ti to povedlo. :)) Jinak na tu Tvou kapitolku se kouknu - ale k večeru, až budu mít "čtecí náladu". :) Co se týče shonu kaluží, zase to nasdílím na FB Hnízda, třeba se tentokrát někdo chytne. :)
OdpovědětVymazatHnízdo zvrhlé Narcisky
Způsob získání té knížky mě taky pobavil :) Ale přistoupím k tomu zodpovědně a třeba se z toho jednou stane pravidlo :) Vůbec bych se tomu nebránil. Ale nechci předbíhat. Co se týče opětovného sdílení - díky moc! Každý projev dobré vůle si velmi cením :)
VymazatKdyž jsem si pročítal recenze na knihu „Kronika ptáčka na klíček“, trochu jsem se zalekl nejen rozsahu (752 stran), ale i množství témat, která se opět v díle překrývají. Jsem zvědav, jak se postavíš k hodnocení románu ty. Celá řada recenzentů druhou polovinu četla s určitou setrvačností zmateni vrstvením příběhů mnoha postav. Avšak osmdesátiprocentní hodnocení je pro mě dostatečnou motivací, abych se jako obvykle pohodlně usadil a společně s atlasem, hudebním slovníkem a spuštěným internetem začetl do řádků poklidného vyprávění (alespoň já mám potřebu dohledávat zeměpisné názvy, složení konzumovaných pokrmů, zmiňované historické události nebo znění zapomenutých hudebních děl). Již delší dobu mám rozečtený román Michaela Chabona „Telegraph Avenue“, ale nemohu se dočkat starého dobrého Murakamiho. Možná to bude „Kronika ptáčka na klíček“ nebo také některá z jeho kratších povídek. Copak bys mi doporučil? Po otřesech; O čem mluvím, když mluvím o běhání; Sputnik, má láska?
OdpovědětVymazatTo je krásnej čtecí rituál! Nikdy sem o ničem podobném neslyšel, to je hezký :) A teď k té knize - recenze (asi to byla na idnes, co? :) ) měla pravdu. Hodně se tam ty příběhy prolínají. Ten hlavní se teď (ve fázi, kam jsem stačil dočíst) na skoro 150 stran odklonil úplně jinam. 50 stran bylo jen vyprávění jen jedné postavy, která s příběhem neměla prakticky nic společnýho. Je to zvláštní, ale funguje to. Příběh je tentokrát zaměřenej na vztah dvou lidí (většina hrdinů jsou u Murakamiho dost solitéři, tady je ústřední dvojice sezdaný pár), takže je to zase něco trochu jiného. A musím říct, že mě všechny ty mikropříběhy uvnitř toho hlavního baví. Je to zkrátka ten starý dobrý Murakami, jak ho známe dnes. Musím zároveň ale přiznat, že jeho styl v posledních 2-3 knížkách je o něco ustálenější a děj méně nahodilý. Ale i tak si pana Ptáčka na klíček jistě brzo oblíbíš :)
Vymazat