Byl jsem toho názoru, že já to budu mít úplně stejně. Jenže - tak nějak sem přeskočil tu úvodní část plánování. Jak už jsem na blogu jednou psal, Dravce jsem začal sepisovat poté, co jsem měl jakýsi šílený sen, který jsem si chtěl písemně zaznamenat. Jenže pak se mi v hlavě zrodila celá nová zápletka, záznam snu jsem pustil k vodě a začal jsem se pokoušet o skutečné psaní. Sám sebe jsem hodil přes palubu přímo do moře. Prvně se ustálila forma, s nějakým odstupem mi i došlo, jaké vlastnosti vlastně bude mít hlavní postava, a poté jsem už jen přidával další a další scény a rozhovory. Tak vypadal začátek.
Zlom ale přišel ve chvíli, kdy mi došlo, že můj příběh nemá tu správnou razanci. Že mu místy chybí šmrnc. A hlavně - že nemá tak úplně jasný cíl. Sice mám na konci mého wordového dokumentu napsanou kratičkou synopsi celého příběhu, ale i to nebylo ono. Přesto jsem psal dál a dál.
V půlce srpna jsem pak byl na dovolené v Tunisku a tam jsem Dravce nechal poprvé chvíli odpočívat. Tedy částečně - fakticky jsem nepsal, ale celý ty dny, co jsem se smažil na slunci, jsem nekonečně přemýšlel nad tím, jak ten příběh vlastně vystavět, kam se přibližovat, jakými prostředky toho dosáhnout... A během toho jsem konečně dostal nápad. Rozhodl jsem se, že do příběhu přidám cosi, na co jsem celou dobu neměl odvahu. Záhy mi ale došlo, že cena, kterou budu muset zaplatit, bude poměrně vysoká.Proč tohle všechno vlastně píšu? Už se blížíme k pointě: po návratu domů jsem si začal dělat onu črtu (trochu podrobnější), co s mým textem chci udělat, a rozpracoval si svůj tuniský nápad v obecné rovině. První dojem byl, že se mi to líbí. Druhý dojem byl, že se mi to líbí moc. Přesně takový bych svůj debut chtěl mít! Konečně to má svojí vizi. Snad i šmrnc. Ve světle nových okolností jsem se tedy rozmyslel, že půjdu touto cestou. Jenže momentálním výsledkem mého rozhodnutí je, že celé moje dosavadní snažení se musí přepsat.
Cítím se teď stejně jako na konci vánočních prázdnin - bylo to totiž právě tehdy, pár dnů před nástupem zpátky do práce, kdy jsem dostal inspiraci k psaní Dravců. Překotně jsem tehdy celé dny ze strachu z nedostatku času dával dohromady ty své věty a odstavce, jenže pak jsem opět musel do práce a postup na knize se výrazně zpomalil. A situace nyní? Dnes mám poslední den sedmitýdenní dovolené a přesně v tenhle den mi došlo, co tedy s Dravci bude. Asi mi praskne hlava z těch všech scén a detailů, co se mi v hlavě urodily, ale nejspíš je budu muset hodně rychle nechat usadit. V pondělí mi to totiž zase začíná.
Tak si tu přemýšlím, kolik se mi toho asi z hlavy vypaří, až budu mít na starosti daleko víc než jen sebe, a kolik bych toho asi stihl napsat, kdybych svůj nápad dostal před sedmi týdny, a ne teď. Odpověď se nikdy nedozvím, protože vrátit čas (pokud vím), nelze, ale už jen dojít k tomuhle bodu možná bude vítězství samo o sobě, ne? Slušnou zápletku svého knižního debutu přece člověk nevymyslí každý den .)
Nebyl bych to já, kdybych na závěr nepřidal nějakou tu písničku. Nálada týhle skladby od Jessie Ware celkem přesně vystihuje, jak se zrovna cítí můj mozek: trochu utahaně, ale zároveň velmi příjemně .)
Příspěvky
