Je to skoro přesně rok, co jsem byl po dlouhém vyjednávání s jedním nakladatelstvím odmítnut se svým prvním rukopisem. Bral jsem to osudově. Myslel jsem, že neumím psát. Že jsem se s tím celý roky pachtil úplně zbytečně.
Pak ale přišla literární soutěž OSKar, já dal dohromady Nahý oběd s Lolitou, povídka vyhrála a já ucítil obrovskou motivaci napsat něco novýho. Něco, čím se pohnu z místa. Tou dobou jsem měl bokem načrtnutý asi tři stránky přiběhu, kterej ve mně zatím jen probublával. Pojmenoval jsem ho Zahrada mrtvých duší a vypadalo to, že přesně na něj teď uzrál čas. Bez dalšího rozmýšlení jsem k němu proto sednul a psal jsem a psal…
… a dneska, téměř přesně po roce, jsem přidal svůj podpis na smlouvě o knižním vydání.
Ani vám nedokážu přesně zprostředkovat, kolik to pro mě znamená. Jak obrovskou radost mám :) Muzeum jsem psal v naprostým transu. Poslední třetinu knihy jsem ze sebe vysypal doslova za několik dní, jelikož v tomhle příběhu si sedlo na svý místo úplně všechno, co jsem se svým psaním dosud snažil vyjádřit.
Zatím netuším, kdy přesně kniha dostane fyzickou podobu. Se skvělou paní redaktorkou už ale teď pracujeme na nejnutnějších úpravách.
Ta cesta až do tohoto bodu byla fakt dlouhá, ale mám dojem, že skutečně platí, že když do něčeho dáte to nejlepší ze svých možností, zakousnete se a nenecháte odradit bolestivýma neúspěchama, jednou se to všechno zlomí a vy se posunete tam, kde jste si tajně celou dobu přáli být.
Odpusťte mi prosím ten patos. Ale já jsem poslední roky neupínal svý myšlenky k ničemu jinýmu než právě k vydání knížky, takže to muselo ven. A co teď? Doufejme, že tohle je jen začátek mnohem delší cesty. Děkuju vám všem, že jste na ní se mnou.
Edit: kniha má nakonec pozměněný název Zahrada mrtvých duší
Příspěvky
