Jestli mě něco naučily hudební seriály, pak je to skutečnost, že všechno na světě můžete vyjádřit písní. V reálném životě to sice moc nefunguje, ale v tom virtuálním, kde jsou lidi navzájem oddělení drátama a kde většina z nich tráví čas mlčky s neurčitým výrazem před obrazovkou, to funguje poměrně spolehlivě.

Vím, že jsem na blog teď kašlal (a to jsem si dřív myslel, že nebudu jeden z těch, co budou mít výpadky - pořád jsem si držel ty své dva až tři příspěvky za měsíc), ale všechno je teď nějaké jiné. Skvěle to vystihuje právě písnička, z níž jsem si vypůjčil název pro tenhle krátký text.


Tenhle song mě provází posledních x týdnů a slovo od slova vystihuje, jak se cítím. Tak nějak to platí i o mé knize - jsem teď v takovém mezidobí hledání, čekání na konec něčeho, čeho se stále držím, i když vím, že je to pryč. První rok jsem bez přestávky psal a hrozně ten svůj text hrotil. Teď už nepíšu denně (ke psaní se dostanu tak 3-4x za týden), ale snažím se mít větší odstup. Slov přibývá méně, ale konečně zase píšu dál a jen se nebabrám s nekonečnými úpravami. A nemám z toho nijak špatný pocit.

Vím ale, že letos kniha určitě nebude. Snad příští rok. Tři roky na debut zní celkem vyrovnaně, ne? Nijak mi to nevadí. Aspoň mě nikdo nebude moci nařknout, že jsem to psal horkou jehlou :) Momentálně doufám už jen v to, že se mi brzy ustálí ta gigantická shitstorm, co mi cirkuluje v životě někdy od prosince, a budu mít na všechno ostatní víc klidu. Samozřejmě toho mám na srdci daleko víc, ale jak už jsem jednou psal - není mým cílem udělat si z blogu veřejný deník :) To je tak asi vše zatím

Hm, jen mě tak napadá - původně jsem chtěl na blog dnes přidat jen písničku a omluvit se na nedostatek akce, ale nakonec jsem se docela rozepsal. Tak aspoň víte, co se děje. Tak nějak jsem měl pocit, že těm pár svým čtenářům tuhle informaci dlužím.

I know what it takes to move on,
I know how it feels to lie,
All I wanna do
Is trade this life for something new
Holding on to what I haven’t got