Dravci z kaluží mi mnohé dávají. Jsou tu však i věci, které mi jejich sepisování vzalo. Předně je to čas na hudbu a psaní o ní. Na webu musicserver.cz jsem byl svého času zástupcem šéfredaktora, chrlil jsem články jak na běžícím pásu a denně jsem 99 % volného času trávil tím, že jsem poslouchal hudbu (nebo dělal něco jiného, při čem ta hudba hrála) a staral se o web.

Když jsem se však ponořil do Dravců, zjistil jsem, že při tom rozhodně žádnou muziku poslouchat nemůžu. A protože v posledním roce platila rovnice volný čas = psaní, logicky jsem se tím věnoval hudbě méně a méně. Když se mi však koncem minulého roku začalo hroutit osobní štěstí, muzika se mi do života naplno vrátila. A jsem za to děsně rád. Jasně - i předtím tam stále v nějaké míře byla, ale od tohoto bodu jsem se na ní zase soustředil jako dříve.

Jelikož jsem si chtěl ve chvílích neúplné psychické pohody (nazvěme to třeba takto :) ) vrátit k některým deskám z minulosti, které už nemám k dispozici jako mp3 a které se mi nechtělo získat pirátskou cestou, poprvé v životě jsem pocítil nutnost využít streamovací služby. Jelikož mi Deezer z nějakého důvodu přijde chladný, zkusil sem Spotify. A nyní už se bez něj nedokážu obejít. Přikládám několik důvodů, proč tomu tak je :)

Pokud jste skuteční fanoušci hudby, pravděpodobně existují stovky alb, která jste si za svůj život stačili oblíbit. Mít je všechny neustále k dispozici v nějaké formě (CD, mp3) je takřka neproveditelné, a právě v eliminaci této nevýhody leží největší kouzlo Spotify - v každý moment máte (téměř) všechnu myslitelnou hudbu na dosah několika kliknutí. Odpadá tak různé dohledávání na záložních discích, stahování, pumpování písniček do telefonu (které rozhodně nepatřilo mezi mé oblíbené činnosti :) )... Všechna hudba je najednou vaše a navíc bez jakéhokoliv čekání. Vyberete si a hudba hraje.

Mobilní internet je dnes sice k dispozici téměř všude, ale zkrátka i kdybyste sebevíc nechtěli, občas prostě není. To však neznamená, že byste o možnost poslouchat hudbu ze Spotify přišli. Nejoblíbenější alba, songy, interprety či playlisty si zkrátka stáhnete do zařízení, na němž aplikaci zrovna posloucháte (mobil, PC, tablet...), a máte je pak k stále u sebe, i kdybyste zrovna byli na vrcholku Sněžky, v uhelném dole či na alpské stráni. Prostě všude. Žádné omezování.

Občas se stane, že máte chuť nestarat se o to, jaké interprety zrovna posloucháte. Prostě víte, že do sebe něco musíte nechat něco valit, ať není třeba nad ničím přemýšlet. Nebo i jinak - občas člověk chce přijít na stopu něčeho nového, neoposlouchaného, co dosud neslyšel. Spotify to má krásně vyřešené - nabízí stovky playlistů a kategorií, které si vyberete podle oblíbeného žánru či současné nálady. Je vám do breku? Sháníte rychlou hudbu na běhání? Už je večer a chcete jen trochu chillu na pozadí? Nebo snad chcete zkusit nějaké nové indie, v němž se toho děje tolik, že to nestíháte sledovat? Pro všechny takové případy není problém na Spotify najít vhodnou kategorii. Neustále při tom můžete objevovat nové interprety a rozšiřovat si tak svou kolekci.

Ač by někteří moji blízcí mohli tvrdit opak, mám rád organizovaný pořádek ve věcech. Na Spotify si plusujete hudbu, která se vám líbí a následně se vám přesune do oblíbených interpretů, songů a alb. Pokud si chcete z některých písniček vytvořit různé playlisty, stačí na to vždy pár kliknutí. Není pak vůbec těžké dohledat přesně tu hudbu, kterou si zrovna přejete. Stránky interpretů vám navíc nabídnou tipy na podobnou hudbu a přehledně roztříděné diskografie. Na začátku se sice zdá, že těchto všemožných záložek je až příliš, s trochou trpělivosti se na to dá zvyknout :)

Co dává Spotify duši, jsou i sociální prvky. Navazujete přátelství s dalšími fanoušky hudby, sledujete, co poslouchají, koho followují a podobně. To samé můžete dělat i s interprety samotnými. Ti sice ještě tolik nevyužívají vše, co Spotify v tomto ohledu nabízí, ale dá se očekávat, že se to v budoucnu změní. V současnosti má službu předplacenou patnáct miliónů lidí. A to už je slušná základna, pro kterou má smysl něco vymýšlet :))

Patříte-li k fanouškům webu/služby/programu last.fm, pak jistě oceníte, že veškerou hudbu, kterou přes Spotify posloucháte, můžete zahrnout do svých statistik. Nikdy vám tak neunikne jediný scrobble, což se především při poslouchání hudby v telefonu může stát dost snadno.

Bezva je také skutečnost, že jakmile si vytvoříte svůj účet, máte na všech zařízeních, ze kterých se k němu přihlásíte, k dispozici své playlisty a lajknutá alba / interprety / songy.

Jestliže navíc vlastníte Apple TV, oceníte, že aplikace Spotify pro iOS umožňuje přehrávat hudbu na vaší televizi / domácím kině. Nemusíte se tak už omezovat jen na apple tv rádia, hudbu v iTunes či na YouTube. Jinak už teď hudbu ani neposlouchám :)

Samozřejmě nechci, aby článek vyzněl jako propagační leták, a proto přidávám i přehled několika problémů, které jsem během několikatýdenního využívání služby objevil.

- některou hudbu na Spotify prostě nenajdete (ať už z přesvědčení samotných umělců, nebo zkrátka vydavatelství svůj back katalog ještě nezpřístupnilo celý či ho znepřístupnilo pro danou zemi, v níž službu využíváte)
- pokud máte rádi exotickou hudbu (j-pop, k-pop např.), máte v 99 % smůlu
- PC verze je poměrně dost hardwarově náročná (i na stále slušném pc se občas lehce seká či nereaguje úplně pružně)
- občas zmatené / špatné tagy u skladeb (pokud scrobblujete na last.fm, tohle konkrétně vám bude hodně vadit - tím spíš pokud si na správném otaggování zakládáte :) )
- některé sociální prvky by mohly být dotaženější (například přehledněji zpracované profily)
- fajn by byly (po vzoru last.fm) komentáře k jednotlivým skladbám / deskám / interpretům

Spotify není zadarmo. Nechtěl jsem tento závěrečný bod zahrnout do negativ, jelikož mi přijde, že by to bylo poněkud nespravedlivé. Je pravda, že pokud se nechcete nechat omezovat na shuffle play (náhodné přeskakování písniček) a neradi posloucháte reklamy mezi písničkami, musíte si za službu skutečně zaplatit. Vzhledem k ceně však onen kompromis zřejmě rádi uděláte - šest euro za měsíc totiž rozhodně není žádná likvidační částka (pokud se navíc v okruhu svých známých domluvíte na využívání Spotify Family, cena se ještě zmenší o cca 50 %). Část peněz přirozeně putuje k samotným umělcům, které posloucháte, takže v době, kdy hudbu je považována za veřejný majetek, děláte něco pro udržení její nezávislosti. A to je jedině fajn! :)

Spotify vám kromě toho nabízí prvních 7 dní výhod premium účtu zcela zdarma a poté dalších 30 dní bez placení, pokud zadáte údaje pro případ budoucího předplatného. Pokud se den před vypršením trialu rozhodnete službu neplatit, zkrátka ji zrušíte a vrátíte se k free účtu s reklamami. Pět týdnů plnohodnotné zkušební doby se mi proto zdá jako velmi fér nabídka.

Čtvrtého ledna to byl přesně rok, co jsem začal psát Dravce z kaluží.

Od prvního výročí uběhlo už čtrnáct dní, ale pamatuju si, že jsem celý den (byla to neděle) přemýšlel, co konkrétně k tomu na blog napsat. Nakonec jsem nenapsal nic s tím, že to jistě zformuluju druhý den. Jak to tak ale bývá, nedošlo ani na to :) Podobný text by mi tu však chyběl, tak sem alespoň zpětně nasypu pár slov.

Vzhledem k mému předposlednímu příspěvku není úplně překvapivé, že zrovna v období ročního výročí jsem měl hlavu úplně někde jinde. Což o to - ono to ani teď není zas o tolik lepší. Ale cestou sebečištění pomalu přicházím na to, jak se vrátit na původní cestu. Jestli to klapne, ukáže ale jen čas.

Co tedy k prvnímu roku práce napsat? Nabízí se otázka, jaký vlastně onen první rok s Dravci vůbec byl.

Začalo to zcela nevinně. Bylo v tom spousta entuziasmu. Psal jsem, psal, upravoval, psal, cítil nadšení z každé nové věty, stále jsem zažíval něco nového. Postupně jsem si navíc začal uvědomoval, že možná píšu něco trochu víc, než jsem původně zamýšlel. Nehodnotím teď kvalitu textu, spíše mám na mysli své investice v oblasti emocí a odhodlání.

Když byly hotové asi čtyři kapitoly, přišel první zlom. Tak nějak mi došlo, že potřebuju mít jasnější představu, kam svým textem mířím. Nastalo zvláštní období, kdy jsem v hlavě neměl nic jiného, než snahu rozlousknout smysluplné směřování příběhu. Nakonec mi to jednou ve vaně tak nějak samo od sebe docvaklo. Přišlo to stejně, jako když se prvně dostavila chuť začít psát.

Druhá velká krize nastala, když jsem se po osmi měsících vrátil k první kapitole. Svou náladou vůbec nekorespondovala se zbytkem textu, Salim, protagonista příběhu, v ní byl nesnesitelně prkenný a nezáživný, o ostatních postavách ani nemluvě. Najednou jsem začal pochybovat, zda to mé každodenní psaní vůbec nějaký smysl. 

Nakonec to tedy dopadlo tak, že jsem první kapitolu kompletně přepsal. Ve výsledku je o něco delší než původní verze a možná ji nakonec rozdělím do dvou samostatných kapitol. Takže nový text stále vzniká. Od srpna však příběh nepokročil směrem dopředu. Zatím jen rozšiřuji dosavadní text, přidávám k němu drobné odbočky, zahlazuju největší nedostatky a celkově se snažím sjednotit jeho náladu.

Nyní jsem ve fázi upravování druhé kapitoly, která už také zaznamenala pár změn. Pozitivní je, že mě celý ten proces utahování šroubků stále velmi baví. Jen mi nějak dochází, že je to běh na strašně dlouhou trať. Vánoce - v mém případě osmnáct dní volna - jsem chtěl s prací na textu výrazně pokročit. Nakonec to bylo období, kdy jsem poprvé nepsal vůbec. Překotné změny v mém soukromí nic takového zkrátka nedovolovaly. 

Po roce tak mám napsanou zhruba 1/3 příběhu (140 normostran) a ještě chvíli potrvá, než se dostanu tam, kde jsem byl někdy v červenci, kdy jsem psal velmi intenzivně a příběh konstantním tempem přibýval.

Odhodlání mě však neopouští. Dravci patří mezi jednu z mála jistot, kterou momentálně mám, a doufám, že se na tom nic jen tak nezmění. Držte mi palce. Ostatně si stále rád myslím, že svou knihu nepíšu pro sebe :) A to je ta nejlepší motivace.