Čtvrtého ledna to byl přesně rok, co jsem začal psát Dravce z kaluží.

Od prvního výročí uběhlo už čtrnáct dní, ale pamatuju si, že jsem celý den (byla to neděle) přemýšlel, co konkrétně k tomu na blog napsat. Nakonec jsem nenapsal nic s tím, že to jistě zformuluju druhý den. Jak to tak ale bývá, nedošlo ani na to :) Podobný text by mi tu však chyběl, tak sem alespoň zpětně nasypu pár slov.

Vzhledem k mému předposlednímu příspěvku není úplně překvapivé, že zrovna v období ročního výročí jsem měl hlavu úplně někde jinde. Což o to - ono to ani teď není zas o tolik lepší. Ale cestou sebečištění pomalu přicházím na to, jak se vrátit na původní cestu. Jestli to klapne, ukáže ale jen čas.

Co tedy k prvnímu roku práce napsat? Nabízí se otázka, jaký vlastně onen první rok s Dravci vůbec byl.

Začalo to zcela nevinně. Bylo v tom spousta entuziasmu. Psal jsem, psal, upravoval, psal, cítil nadšení z každé nové věty, stále jsem zažíval něco nového. Postupně jsem si navíc začal uvědomoval, že možná píšu něco trochu víc, než jsem původně zamýšlel. Nehodnotím teď kvalitu textu, spíše mám na mysli své investice v oblasti emocí a odhodlání.

Když byly hotové asi čtyři kapitoly, přišel první zlom. Tak nějak mi došlo, že potřebuju mít jasnější představu, kam svým textem mířím. Nastalo zvláštní období, kdy jsem v hlavě neměl nic jiného, než snahu rozlousknout smysluplné směřování příběhu. Nakonec mi to jednou ve vaně tak nějak samo od sebe docvaklo. Přišlo to stejně, jako když se prvně dostavila chuť začít psát.

Druhá velká krize nastala, když jsem se po osmi měsících vrátil k první kapitole. Svou náladou vůbec nekorespondovala se zbytkem textu, Salim, protagonista příběhu, v ní byl nesnesitelně prkenný a nezáživný, o ostatních postavách ani nemluvě. Najednou jsem začal pochybovat, zda to mé každodenní psaní vůbec nějaký smysl. 

Nakonec to tedy dopadlo tak, že jsem první kapitolu kompletně přepsal. Ve výsledku je o něco delší než původní verze a možná ji nakonec rozdělím do dvou samostatných kapitol. Takže nový text stále vzniká. Od srpna však příběh nepokročil směrem dopředu. Zatím jen rozšiřuji dosavadní text, přidávám k němu drobné odbočky, zahlazuju největší nedostatky a celkově se snažím sjednotit jeho náladu.

Nyní jsem ve fázi upravování druhé kapitoly, která už také zaznamenala pár změn. Pozitivní je, že mě celý ten proces utahování šroubků stále velmi baví. Jen mi nějak dochází, že je to běh na strašně dlouhou trať. Vánoce - v mém případě osmnáct dní volna - jsem chtěl s prací na textu výrazně pokročit. Nakonec to bylo období, kdy jsem poprvé nepsal vůbec. Překotné změny v mém soukromí nic takového zkrátka nedovolovaly. 

Po roce tak mám napsanou zhruba 1/3 příběhu (140 normostran) a ještě chvíli potrvá, než se dostanu tam, kde jsem byl někdy v červenci, kdy jsem psal velmi intenzivně a příběh konstantním tempem přibýval.

Odhodlání mě však neopouští. Dravci patří mezi jednu z mála jistot, kterou momentálně mám, a doufám, že se na tom nic jen tak nezmění. Držte mi palce. Ostatně si stále rád myslím, že svou knihu nepíšu pro sebe :) A to je ta nejlepší motivace.