O knize Losos v kaluži jsem již psal. Kamarádka Markéta Lukášková už ji stačila minulý týden pokřtít a já mohl být díky její laskavosti u toho. Byl to první křest knížky, kterého jsem se kdy účastnil, a rozhodně to byla skvělá zkušenost.

Vzhledem k tomu, že Markéta má na Facebooku 2,2k přátel a 8,5k sledujících, její dosah s knihou na případné čtenáře byl od začátku velký. Vždyť i díky těmhle cifrám kniha vlastně vznikla, jak Markéta sama přiznává. Jeden pražský klub, který měla pro křest románu rezervovaný, byl proto hezky zaplněný. Autorka zkrátka měla koho zvát.

Z celého večera jsem odcházel ve skvělé náladě hned z několika důvodů (a alkohol mezi nimi nebyl). Jednak jsem měl pocit, že jsem obklopen zajímavými lidmi, kteří mají podobné zájmy (primárně literaturu) a druhak jsem poznal na vlastní kůži, jaké to asi je dojít do bodu, kdy máte v rukách svou knihu a můžete na ní lít šampaňské a potom jí i v té drahé kaluži pod sebou vymáchat. Část večera, kdy se dražily krásné ilustrace od Lady Brůnové, byla pak krásnou ukázkou lidského rozměru všech zúčastněných.

Jasně, není to moje knížka, takže veškeré mé pocity byly čistě zprostředkované, ale díky Markétě jsem jim nikdy nebyl blíž. Mám za autorku obří radost. Tím spíš, že se jí text povedl. Jelikož mám navíc knihu skoro přečtenou, v dohledné době se také nejspíš pokusím o recenzi.

Během večera a dlouhých rozhovorů s Nelou, spolužačkou z vejšky a jednou z mála skutečně zasvěcených o Dravcích z kaluží, jsem si uvědomil, že jestli někdy Dravci vyjdou, křest bude daleko skromnější. Nijak si na to nestěžuju. Jen konstatuju. Pro mě bude vítězstvím knihu vůbec dopsat. Závěrečná party už bude jen takový bonbónek.