Je to skoro přesně rok, co mi poprvý vyšel text ve fyzický podobě. Redakce pardubickýho literárního čtvrtletníku Partonyma mi důvěřovala se Sibérií (což je vlastně prolog ke Dravcům z kaluží), a já se tak mohl poprvý radovat, že držím v ruce publikaci, ve který jsem našel svý místo.Letos v červnu se situace opakuje. Opět do mě vložili důvěru a otiskli povídku Ve stínu platanu. A já jsem pochopitelně znovu nadšenej!
Nějaká zajímavost? Jednu nebo dvě bych asi zmínit mohl.
Tak předně - přiznám se, že je to moje první skutečná povídka. Před Platanem jsem spíš vždy vyzobal něco ze svých delších textů, což ne vždycky vedlo k úspěchu. Tentokrát jsem si proto řekl, že si fakt sednu na zadek a sepíšu něco komplet novýho. Něco, co se nebude nijak týkat Dravců. A bylo to osvobozující.
Dlouho jsem se jiným příběhům bránil (jako bych byl tou dobou Dravcům nevěrnej), ale teď jsem si najednou užíval, že jsem v jiným prostředí, s novou postavou, novým konfliktem.Druhou zajímavostí je, že mě opět inspiroval park Háječek. Už roky tu chodím kolem jednoho vzrostlýho platanu, kterej je prostě kouzelnej. A stal se tak ústředním motivem (i když jsem strom přesunul na Šumavu).
No, nebudu to dál protahovat. Na tomhle odkazu najdete celej e-book s Partonymou (tištěná podoba je k nahlédnutí ve vybranejch kavárnách a knihovnách), takže se sami můžete začíst (moje povídka začíná na straně 39). Budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu a doufám, že vás text aspoň trochu osloví.
Zatím vám přeju krásné léto!
Příspěvky
