Povídka Sibérie vyšla v nové Partonymě

By on

Někdy na přelomu roku jsem do časopisu Partonyma poslal povídku na téma "červená knihovna a černá kronika". Měl jsem za to, že můj text Sibérie docela přesně odpovídal zadání.

A světe div se, ono to vyšlo. Doslova.

Přesně dneska jsem dostal zprávu, že nové číslo Partonymy dorazilo z tiskárny, a já jsem mezi otištěnými autory.

Co vám budu povídat, dojalo mě to. Když se člověk tak dlouho pokouší o psaní, každý podobný úspěch (pro zavedené autory možná rutinní) je obrovskou motivací.

Pokud vás tedy zajímá, o čem Sibérie je, číst můžete na tomto odkazu. Časopis je dostupný také ve vybraných kavárnách a knihovnách, jejichž seznam má čtvrtletník na svých stránkách.

Tímto Partonymě děkuji za důvěru! Moc si této příležitosti vážím.


0 komentářů
Štítky: , , ,

Kniha je hotová. Pokus druhý

By on

Když jsem posledně celýmu internetu oznamoval, že mám hotovou knížku, upřímně jsem tomu věřil, ale pravda to nebyla. Chce se mi opakovat stejnou chybu dvakrát?

Risknu to.

Dneska jsem totiž došel v revizích do samotnýho závěru. A dokonce i má nejzlatější betačtenářka Lenka už dočetla poslední stránky a předala mi poslední várku poznámek. Ono se tak opravdu zdá, že je hotovo. Hurá? Hurá! :)

Cítím se rozhodně jinak než před rokem, kdy jsem měl za to, že jsem skutečně u konce. Tehdy to byla zvláštní euforie. Zadostiučinění. Pocit, že jsem něco dokázal. Jenže po třinácti měsících, který jsem strávil nekonečnejma revizema, zažívám úplně něco jinýho - takový zvláštní prázdno.

Ono se totiž jednou musí s úpravama skončit. A nechat knížku jít dál. A i když vím, že pár posledních drobností budu ještě chvíli ladit, tentokrát jsou Dravci z kaluží už zřejmě ve stavu, kdy by se s nima dalo jít ven. A to je skutečně děsivý.

Ještě před rokem jsem to viděl růžově. Znáte to - všude se dočtete, že když budete dělat něco naplno, dáte do toho celý svý srdce, budete na sobě makat, tak to lidi poznaj a úspěch se dostaví sám. Pro ty kvanta hodin, který jsem do tý doby do knížky nalil, jsem tak nějak předpokládal, že si z ní všichni dřepnou na zadek. Že z ní ta snaha bude znát. A možná i byla. Ale pravdou je, že text potřeboval doladit.

A tohle ladění nakonec zabralo rok, během kterýho se román z 560 stran dostal na 358, aniž by zmizela jediná kapitola.

Vím, že nemá smysl tím někoho ohromovat, ale... k revizím jsem se snažil přistupoval fakt poctivě. V posledním roce to bylo tak 5 hodin práce za den. Ale i víc. Výjimkou nejsou dny, kdy jsem u textu proseděl třeba 10... 12 hodin. A o to většího zklamání se teď bojím. Proto ta prázdnota.

No, co říct na závěr. Snad jen tolik, že teď se přiblížila fáze, kdy už to prostě nebudu mít ve svý moci. Dravci odletěj a už bude jen na jejich okolí, jestli se jim podaří někde zahnízdit.

Strašně bych si to přál. Ale to už neovlivním. Tak mi držte palce. A děkuju, že jste to se mnou celou dobu vydrželi.
0 komentářů
Štítky: , ,