Srpen je z třetiny za námi a já před chvílí dopsal osmou kapitolu.

Momentálně text zabírá přes 83 stran. Je to zvláštní, ale já se vůbec netrápím. Před dvěma roky jsem nemohl usnout, propadal jsem pocitům marnosti. Lil jsem do textu kvanta času a neměl z něj většinou dobrý pocit.

Něco se změnilo.

Píšu rychleji a většinou mě hřeje hezký pocit ze psaní. Co je jinak? Asi to celé jinak prožívám. Přirozeněji. A vidím velký rozdíl také v tom, že jsem prakticky celý loňský rok nepsal, ale neustále jsem přemýšlel nad tím, proč původní text nefungoval. Jak ho napsat lépe. Teď jsem tak v půlce příběhu, možná kousek za. Poprvé za 3 roky psaní mám pocit, že se někam přibližuju :) Snad to tentokrát klapne. Ještě mě čeká spousta práce.

Na závěr komentář k včerejší fotce z úvodu příspěvku. Pochopil jsem díky té kaluži jeden z hlavních motivů knížky. Zatím jsem ho jen cítil, ale teď ho myslím i dokážu převést do vět. A to se při psaní knížky docela hodí :)