Narážím na svůj předchozí příspěvek. Trochu nesměle jsem se po více než roce ozval s tím, že zase píšu a že doufám, že to není jen takové plácnutí do vody. Od té doby uteklo dalších osm dní, které jsem strávil promýšlením příběhu, jeho změnami oproti původnímu plánu a také (a to je nejzásadnější) psaním samotným.
Momentálně je hotových 45 normostran, což je... Velký úspěch! A jedu samozřejmě dál. Mám za sebou cca 25-30 % příběhu a konečně také zažívám pocit, že se skutečně posouvám. Roční pauza mi otevřela oči v tom, že základem je vyprávět. Ne se dokola točit v pocitech hlavního hrdiny. Nejsem Virginia Woolf, která něco takového zvládala bravurně.
Tenhle blog píšu především pro lidi, která zajímá, jak píší ostatní. A proto ještě přidám pár detailů mého procesu. Dříve jsem strávil nekonečné hodiny přepisováním již napsaného, což mě ale brzdilo a vždy jsem se akorát víc zacyklil v myšlenkách a nešlo z toho pořádně uniknout. Teď se snažím něco podobného omezit na minimum. Začnu tam, kde jsem minule skončil, a přečtu si maximálně 2-3 odstavce z minulého dne. Trochu text učešu a jedu skutečně dál.
Nejdřív text musím dopsat, abych ho mohl začít upravovat, že? Tohle si nyní stále opakuju. Vím, že mám teď v příběhu pár odstavců, které bude třeba (možná i trochu zásadně) poupravit. Ale není to nic tak zásadního, aby to nemohlo počkat. I to je jedna z největších změn oproti prvnímu pokusu.
Mimochodem, knížku jsem také trochu přejmenoval. Zatím nevím, zda to tak nechám, ale... Přemýšlím o ní teď jako o Dravcích z klecí. Uvidíme, co to nakonec bude :)
Zase jsem si řekl, že napíšu pár vět, a nakonec to dopadlo takhle.
Dnes mi navíc začalo dvouměsíční volno... Tak jsem velmi zvědavý, zda na konci prázdnin třeba nebudu hlásit, že mám skoro dopsáno. Vzhledem k tomu, jak se mi před usínáním opět točí myšlenky už jen kolem Dravců, jsem do toho celého opět spadl.
A je to moc fajn pocit.
Příspěvky
