Před několika lety jsem psal na blogu o tom, jak mě kamarádka Markéta Lukášková pozvala na křest své první knížky Losos v kaluži a jak to byla krásná akce. Ani ve snu by mě nenapadlo, že za nějakou dobu budu psát článek o tom, že mám knížku pokřtěnou taky! A dokonce od ní samotné.

V pátek 3. června jsme se ale všichni sešli v Horké vaně v Českých Budějovicích a byl to naprosto nezapomenutelnej večer. Ale jako doslova!

Ráno jsem se sice vzbudil s tím, že to bude provar a kromě rodičů a babičky nikdo nepřijde, ale... nakonec dorazilo víc jak sto lidí. Vůbec jsem netušil, jak je to možný :) 

Svoje bezprostřední pocity jsem nalil do svýho příspěvku na facebooku, takže se tu neplánuju znovu dojímat (ačkoliv krásný pocity mnou i po týdnu pořád dál a dál vířej). Spíš si tu tak odložím pár fotek a vzpomínku na to, jak jsme se všichni sešli, jak nám fenomenální Lenka Dusilová zahrála svý nádherný písničky, jak spousta lidí vážila cestu z velký dálky a já jsem jim obrovsky vděčnej každýmu jednomu z vás, co jste dorazili.

Teď už je tedy Zahrada mrtvých duší venku se vším všudy. Dokonce už v pátek i doputovala do obchodů a taky na Svět knihy, z čehož mám velkou radost.

Tak snad vám ji teď bude dělat knížka samotná a já se pomalu pustím do dalšího psaní :) Přeju vám krásnej začátek léta, přátelé.

Btw, za fotky moc děkuji talentované Šárce Belešové.

Před pár dny mi přišel email od paní šéfredaktorky nakladatelství Vyšehrad, který potvrzoval vydání knihy 2. června. Banalita, dalo by se říct. Jenže já měl v tu chvíli dojem, jako by ze mě spadl kus závaží, o kterém jsem pořádně nevěděl, že tam je.

Vysvětlím.

Román Zahrada mrtvých duší vznikl během prvního lockdownu, kdy se nesmělo nic než sedět doma. Ponořil jsem se do psaní takovým způsobem, že když měl v červnu stejného roku hotovo, hřál mě podezřele dobrej pocit. Možná to vyzní trochu jájinkovsky, ale já byl s výsledkem fakt spokojenej. Přes léto jsem pak čekal na vyjádření nakladatelství, kterému jsem text nabídnul. Tohle bylo zajimavý: první nakladatelský dům řekl, že bohužel nemá na rukopis čas, ať ho pošlu jinam, tak jsem to udělal. Nakonec se pak k mému překvapení oba nakladatelé v rozmezí dnů někdy v září ozvali, že by knihu chtěli vydat.

Vybral jsem si Vyšehrad, protože celou jejich edici Tvář jsem měl už tou dobou doma. Byl to splněnej sen. Pamatuju si, jak jsem si po dopsání Dravců z kaluží jednou hrál v nějakém online editoru knižních přebalů a napodoboval jsem pro svou knihu ten, co má Sběratel sněhu od Honzy Štiftera. A teď jsme najednou byli kolegové!

Už asi víte, kam mířím, co?

Nepřísluší mi komentovat všechny důvody, pro které se vydání knihy dál a dál posouvalo v čase. Nebylo to vůbec kvůli textu samotnému. Spíš se tak nějak děly věci, který člověk nemůže předvídat či ovlivnit. Bohužel. Nakonec ale přece jen došlo na redakci, vznikla obálka, ilustrace (za obojí děkuju extrémně talentované Evě Bartošové), text se nasázel. Pak ale přišla válka. Začala být nejistá situace s papírem. Lepidlem. A já se začal skutečně bát, že knížka už ani nevyjde, protože ji mezitím potkaly další dva odklady. 

Když proto před pár dny přišla zpráva, že kniha se 31. května skutečně dostane do skladu nakladatelství (a tudíž už nic nestojí v cestě ani plánovanému uvedení na trh), strašně se mi ulevilo. Neuvěřitelně.

Co to všechno znamená? Je to jednoduchý: knížka bude! A s ní dokonce i křest, do kterýho zbývá pár dní (všechny tímto zvu 3. června do Horké vany v Budějcích!) a kterému ještě do tohoto týdne hrozilo, že proběhne bez fyzické přítomnosti knihy samotné :)

Cítím, že se cosi chýlí ke konci. Vydání první knížky se děje jen jednou. A tahle chvíle právě nastává. Pak už bude Zahrada mrtvých duší venku, její osud budou mít v rukách čtenáři a já budu jen tichej pozorovatel, co si bude někde zpovzdálí pomalu sepisovat novej příběh (na kterým už mimochodem rok pracuju, ale s velkýma přestávkama).

Tak tedy: přeju Zahradě spokojené čtenáře a vám všem děkuju, že jste během těch let, kdy jsem ke svýmu snu mířil, byli u toho. Že jste mi drželi palce, ptali se, povzbuzovali mě a tolerovali mi všechny ty okamžiky, kdy jsem nemluvil o ničem jiném :)

Co říct na závěr? Že tohle určitě nemá být PR článek, ale pokud byste si snad chtěli knihu pořídit, odkážu vás na stránky nakladatele - najedete tam i dvě ukázky a doplňující informace.

Krásné nadcházející léto, přátelé.

Po mnoha měsících redakční práce, odkladů a čekání to vypadá, že můj první román už brzy vyjde. Stane se tak začátkem června a já už se nemůžu dočkat.

Víc toho teď na srdci nemám :) užívám si té trochy volna, co se teď přede mnou otevřelo, protože poslední týdny před finálním odevzdáním rukopisu byly hektické. 

Co teď?

Jakmile to půjde, představím vám obálku, která mi dělá velkou radost. Krom toho budu pro vás mít i další podrobnosti ke křtu, autorskému čtení a dalším akcím.

Do té doby vám přeju klidný rozjezd jara :)