Pustina drtí českou seriálovou konkurenci nebývalým způsobem

By on


Všude se píše, jak je nový seriál HBO Pustina skvělý. Po třech epizodách musím říct, že jsem dlouho nebyl tak nadšený. Ten hype je oprávněný.

Vůbec se mi nechce věřit, že je to český seriál. Už jen obrazově je to fenomenání počin. Měsíční krajina, pasťák, ponurá rozhádaná vesnice, prostitutky, feťáci.. Nejvíc mě baví ta depresivní atmosféra - na nic si to nehraje a to seriálu strašně pomáhá.

Z každýho záběru na mě nekřičí, že tvůrci chtějí být odlišní, artoví, nekomerční. Naopak jen ukazují, že maj koule být ambiciózní - ovšem neprvoplánovitě.

Uvidíme, jak to dopadne, ale už teď je to z mého pohledu obří událost, která snese srovnání s nejlepšimi zahraničními seriály současnosti.

Pustina je úkaz. A je dobře, že konečně můžeme být pyšní na něco, za čím stojí domácí produkce.


1 komentářů
Štítky: , , ,

Svět je vzhůru nohama. Jako v kaluži

By on

Srpen je z třetiny za námi a já před chvílí dopsal osmou kapitolu.

Momentálně text zabírá přes 83 stran. Je to zvláštní, ale já se vůbec netrápím. Před dvěma roky jsem nemohl usnout, propadal jsem pocitům marnosti. Lil jsem do textu kvanta času a neměl z něj většinou dobrý pocit.

Něco se změnilo.

Píšu rychleji a většinou mě hřeje hezký pocit ze psaní. Co je jinak? Asi to celé jinak prožívám. Přirozeněji. A vidím velký rozdíl také v tom, že jsem prakticky celý loňský rok nepsal, ale neustále jsem přemýšlel nad tím, proč původní text nefungoval. Jak ho napsat lépe. Teď jsem tak v půlce příběhu, možná kousek za. Poprvé za 3 roky psaní mám pocit, že se někam přibližuju :) Snad to tentokrát klapne. Ještě mě čeká spousta práce.

Na závěr komentář k včerejší fotce z úvodu příspěvku. Pochopil jsem díky té kaluži jeden z hlavních motivů knížky. Zatím jsem ho jen cítil, ale teď ho myslím i dokážu převést do vět. A to se při psaní knížky docela hodí :)
0 komentářů
Štítky: , , , ,

Výkřik do světla

By on

Když řeknete něco, co se zcela mine účinkem nebo se nakonec neukáže být jakkoliv důležité, křičíte do tmy. Znamená to tedy, že opakem je výkřik do světla?

Narážím na svůj předchozí příspěvek. Trochu nesměle jsem se po více než roce ozval s tím, že zase píšu a že doufám, že to není jen takové plácnutí do vody. Od té doby uteklo dalších osm dní, které jsem strávil promýšlením příběhu, jeho změnami oproti původnímu plánu a také (a to je nejzásadnější) psaním samotným.

Momentálně je hotových 45 normostran, což je... Velký úspěch! A jedu samozřejmě dál. Mám za sebou cca 25-30 % příběhu a konečně také zažívám pocit, že se skutečně posouvám. Roční pauza mi otevřela oči v tom, že základem je vyprávět. Ne se dokola točit v pocitech hlavního hrdiny. Nejsem Virginia Woolf, která něco takového zvládala bravurně.

Tenhle blog píšu především pro lidi, která zajímá, jak píší ostatní. A proto ještě přidám pár detailů mého procesu. Dříve jsem strávil nekonečné hodiny přepisováním již napsaného, což mě ale brzdilo a vždy jsem se akorát víc zacyklil v myšlenkách a nešlo z toho pořádně uniknout. Teď se snažím něco podobného omezit na minimum. Začnu tam, kde jsem minule skončil, a přečtu si maximálně 2-3 odstavce z minulého dne. Trochu text učešu a jedu skutečně dál.

Nejdřív text musím dopsat, abych ho mohl začít upravovat, že? Tohle si nyní stále opakuju. Vím, že mám teď v příběhu pár odstavců, které bude třeba (možná i trochu zásadně) poupravit. Ale není to nic tak zásadního, aby to nemohlo počkat. I to je jedna z největších změn oproti prvnímu pokusu.

Mimochodem, knížku jsem také trochu přejmenoval. Zatím nevím, zda to tak nechám, ale... Přemýšlím o ní teď jako o Dravcích z klecí. Uvidíme, co to nakonec bude :)

Zase jsem si řekl, že napíšu pár vět, a nakonec to dopadlo takhle.

Dnes mi navíc začalo dvouměsíční volno... Tak jsem velmi zvědavý, zda na konci prázdnin třeba nebudu hlásit, že mám skoro dopsáno. Vzhledem k tomu, jak se mi před usínáním opět točí myšlenky už jen kolem Dravců, jsem do toho celého opět spadl.

A je to moc fajn pocit.

0 komentářů
Štítky: ,

Asi zase píšu

By on

Je to zvláštní, co? Napsat, že "asi" píšu. Nic mezi psaním a nepsaním přece není. Žádný poetický meziprostor, naplněný mystikou. Přesto jsem ho teď asi našel.

A prostě (asi) trochu píšu.

Někdy minulý týden jsem se v hlavě vracel k Dravcům. A pak jsem si řekl - původní text měl cca 150 normostran. A byl to vlastně stále začátek.

Co kdybych ty myšlenky a děj zhustil a stala se z toho novela? Povídka ne, to by mi bylo líto, ale taková pěkně utažená novela?

Ten nápad mě nadchnul.

Vzal jsem verzi z loňského listopadu, kdy jsem začal pomalu znova psát.. a pak rychle přestal. Ne snad proto, že by se mi to, co jsem napsal, nelíbilo. Ale nějak jsem se na dlouhodobější psaní necítil. Teď ale zase jo. Mám chuť ten příběh, co dva roky nosím v hlavě, přepsat do slov. A v kratší formě, než jsem původně zamýšlel.

Právě jsem dopsal druhou kapitolu. Nějakých 25,000 znaků zatím. A jedu dál!

Snad tohle s odstupem času nebude jen planý výkřik do tmy. To by mi přišlo líto. Ale teď - teď to tak necítím. Tak snad.. Dravci už by chtěli ven :)
0 komentářů
Štítky: , , ,