Oukej, ten titulek je trochu clickbait. Beru. Přece jen jsem Dravce skutečně dopsal. Jenže... dopsal jsem jen první verzi. Hrubou. Neotesanou.
Co to v reálný řeči znamená? Že je to zatím takovej nehezkej nedonošenec, co ještě potřebuje šoupnout do inkubátoru a tam pěkně pomalu dopejkat. Doufám, že nakonec nebude muset skončit v babyboxu, ale to by bylo na samostatnej příspěvek.
Od doby, co jsem skutečně udělal tečku za poslední stránkou, uběhly dva týdny. Nejdřív jsem plánoval dát si od knihy na chvíli pauzu, ale pak mi něco došlo: odstup od prvních kapitol mám už teď tak velkej, že s revizema není na co čekat. Pustil jsem se tedy do toho a rychle se ukázalo, že to nebude úplně lehký. Takhle - lehký jsem si to nikdy nepředstavoval, ale myslel jsem, že můj postup s úpravama bude o něco lineárnější.
Vysvětlím.
Ač jsem před dvěma lety knížku začal psát od začátku (původních 150 stran jsem prostě uložil hluboko do šuplíku), část prvních kapitol jsem ve zlomcích přesto použil. Byly takovým odrazovým můstkem pro všechno, co jsem si za ty roky o knížce vysnil. Líp se mi od tý nuly znova začínalo. A pak jsem psal podle předsevzetí dál a dál a příliš se neohlížel za tím, co už vzniklo. Chyba. Až teď vidím, že začátek je výrazně nedokonalej (což je sám o sobě výraznej eufemismus).V úvodních kapitolách je totiž zakonzervovaný moje naivní, čtyři a půl roku starý já, co tehdy začalo nadšeně sepisovat text, co se chtěl stát první knížkou. A je to na něm bohužel znát. Sice už je to přibližně pátá verze toho, k čemu jsem se kdysi chtěl dostat, z dnešního pohledu je to přesto málo.
V praxi to proto teď vypadá tak, že prakticky přepisuju celej začátek, aby odpovídal stylu, ke kterýmu jsem se za poslední rok intenzivního psaní dopracoval. To samozřejmě není žádná tragédie. Jen jsem si možná myslel, že za dva týdny strávených revizema zvládnu projít a učesat více než jen 30 stran z 530. Tohle je moje současný skóre. A zřejmě i rychlost, s jakou se budu teď pohybovat kupředu. Po revizích bych rád rukopis nabídl prvnímu nakladatelství a bylo by skvělý, kdyby byl text vyladěný. Ovšem teď to vypadá, že na něco takovýho si počkám o dost déle, než jsem předpokládal. Tak nějak už chápu, proč tahle fáze některým autorům trvá roky. Proč text pořád měnili, zdokonalovali. On je to totiž základ všeho.
Pointa? Napsat první knížku není zas tak těžký. To zvládne i průměrnej grafoman. Udělat z toho zmetka ale něco pořádnýho, to už je otázka obří píle a talentu. A nikdy jsem nepochyboval o tom, jestli ho mám, víc než teď.
Příspěvky
