Vím, že je poslední dobou na blogu trochu ticho. Důvod je prostej - jsem ve fázi, kdy čekám, jak se pohnou věci ohledně knihy. Snažím se být tak trpělivý, jak jen to půjde, a mezitím dělám revize (poslední kolo, během kterého čistím, co jde).
Dnes mi ovšem došlo, že se blíží konec roku a že bych si sem na své soukromé odkladiště mohl přidat pár skladeb, které v uplynulých měsících doprovázely moje psaní. Navážu tak na loňský článek soundtrack mého jara, který si k mému překvapení do dnešního dne otevřelo hned několik stovek čtenářů.
Billie Eilish - i love you
Nedělá mi žádnej problém přiznat, že jsem z Billie Eilish docela hotovej. Od první písničky, kterou ve třinácti hodila na SoundCloud a já se k ní nějakou náhodou dostal, sleduju její cestu na vrchol americký hitparády a nepřestávám žasnout. Vybrat jednu písničku bylo strašně těžký. Billie má tolik skvělých (třeba nedávnou everything i wanted), že je skoro hřích sáhnout jen po jedný. Nakonec ale volím i love you. Je v ní totiž tolik uvěřitelných emocí, že to jednoho dojme. Rok 2019 byl podle mých soukromých měřítkem zkrátka rokem Billie. U ničeho jinýho se mi nepsalo tak dobře. A vlastně nejen to.Caroline Polachek - Door
Jeden z mých přátel mi někdy v létě jen tak mezi řečí doporučil nějakou Caroline Polachek a její singl Door. A mně stačil jeden poslech, aby mě uhranula. Zásluhu na tom má i klip, kterej se dokonale vymyká všemu, co se v poslední době točí. Takhle nějak si představuju vizuální poezii. Každej jednotlivej obraz je totiž natolik krásnej, že by mohl fungovat i sám o sobě. Caroline mezitím stačila vydat celý album Pang a já vám ho vřele doporučuju. Čistej popovej art.
Příspěvky
