V nedávné době se mě hned několik mých přátel ptalo, kdy bude knížka venku. Hrozně těžko se na to odpovídá. Proč?

Nevím, kdy ji dopíšu.
Nevím, jak dlouho budou trvat následné úpravy.
Nevím, zda bude mít nějaký nakladatel chuť knížku vydat.
Nevím, zda později přistoupím na možnost, že si zkusím knížku vydat svépomocí.
Nevím, zda se mi pomocí crowdfundingu podaří získat dost peněz.
Nevím, jak dlouho pak potrvá knížku zfinalizovat, vytisknout, doručit.

Té nejistoty je docela dost. Víte, co je ale na tom všem zajímavé? Že se tím vůbec nestresuju. Ani trochu.

Někdy začátkem září jsem si tak v hlavě počítal, jak dlouho při mém tempu 1-2 stránky denně bude trvat, než se dostanu na skutečný konec příběhu. Tak nějak bláhově jsem se skrze své odhady a výpočty dopracoval ke konci ledna.

Co na to moje já z konce listopadu? Že se nedivím Georgi R. R. Martinovi, že nový díl své fantasy série vždy po realistické rozvaze slíbí v uvěřitelném horizontu cca jednoho roku, a přesto tento termín už asi čtyřikrát nedodržel.

Dravci teď doplavali do jednadvacáté kapitoly. Skutečně se hýbu, to ano. Ani se prakticky nevracím k již napsanému - tedy přesně, jak jsem si předsevzal. Dokonce jsem překonal hranici 100.000 slov (momentálně už asi o dalších 6.000), ale zkrátka nechci konec ani trochu uspěchat.

Měl jsem roky na promýšlení rozjezdu, následně i prostředku a konec byla vždy jen taková mlha v dálce. Postupem času se zpřesňovala, úplný závěr jsem věděl od začátku, jenže došel sem k jeho branám až teď.

Těším se, až budu mít (třeba v březnu, ať nejsem úplně bláhový) dopsáno, dám si pár týdnů, možná i měsíců pauzu a pak budu jen škrtat, česat a hladit. Do té doby nám všem přeju jediné - ať v klidu zvládneme ten blázinec konce roku.

Malý dovětek na závěr - často sem na blog dávám písničky, které mě provází v daném období. Posledně to byli vynikající Wolf Alice (od vydání desky mě to nadšení stále nepustilo), tentokrát je to tahle severská balada od Loreen. Hate The Way I Love You. Už ten klip je skvělý. Shodou okolností takhle nějak vypadá i jistá scéna v knížce. Loreen mi při našem rozhovoru před pár lety přála s Dravci štěstí. Dokonce mě nakonec povídání objala a řekla, že si tak hezky dlouho nepopovídala. Proč to píšu? Tehdy jsem cítil, že mezi náma je skutečně zvláštní spojení. A tady se tak nějak ukazuje, proč tomu tak je.