Škrtat, česat a hladit

By on

Jsou to přesně dva měsíce od posledního updatu, který se týkal přibývání textu. Uvědomuju si, že tohle šermování s ciframi prakticky o ničem nevypovídá (úplně krásně se může stát, že se jednoho dne probudím a rozhodnu se smazat posledních několik kapitol), přesto nemám nic jiného, čím bych vám mohl ilustrovat, že se hýbu. Dopředu.

Co se za tu dobu tedy změnilo? K mé radosti přibylo přes padesát (normo)stran textu. Momentálně jich je dohromady 253,17, což je takové roztomilé číslo. Aktuálně se pohybuji v kapitole číslo 17.

A kam se zatím posunul příběh? Do závěrečné třetiny. Tak nějak se mi zdá, že to bude chtít ještě cca stovku stránek, než se kruh uzavře, ale to už se mi po těch letech jeví celkem reálně. A pak už se bude jen škrtat, česat a hladit.

Momentálně se mi daří denně napsat stránku. Nezdá se to moc, jenže tímhle tempem bych za tři měsíce mohl mít (čistě teoreticky) první načrtnutou verzi. Takovou hrubou, neotesanou. Vzhledem k tomu, kolik mám jinak práce a kolik času mi zabírá sedmiměsíční štěně vipeta, mi to přijde jako světelná rychlost. Samozřejmě neustále upravuju stávající text, ale zároveň se držím svého předsevzetí jít stále dopředu. Musím říct, že nic lepšího jsem si ani předsevzít nemohl.

Teď tedy vzhůru do podzimu. Přežijte ho ve zdraví.

0 komentářů
Štítky: , ,

Ach, ty sliby, ach, ty kaluže

By on

Přijde mi skoro až trapně vtipné, že už čtvrté léto za sebou jsem si dal stejný slib, a počtvrté jsem ho nedodržel.

Mluvím samozřejmě o dopsání Dravců, protože jsem si před létem, které mám vždy volné, předsevzal, že teď už tu knížku stoprocentně dopíšu.

Nedopsal jsem.

Pozitivní však zůstává, že jsem dokončil čtyři nové kapitoly, ve starších kapitolách udělal spoustu nutných zásahů a v ději se posunul jako nikdy před tím. Momentálně píšu kapitolu číslo 16. Vše šlo tak rychle, že se mi dokonce v průběhu letních měsíců stávalo, že jsem si musel dát na pár dní pauzu, protože jsem neměl dostatečně promyšlené, jak dál. A to mám za sebou už i období, kdy jsem měsíce jen přemýšlel a psal po troškách až poté. Najednou to bylo naopak. Naštěstí rámec příběhu znám už vlastně dva roky téměř do posledního detailu, takže to zas tak strašné nebylo.

Hlavu mi daleko víc momentálně motá jiná věc. Markéta Lukášková, spolužačka ze školky a gymplu a zároveň také jedna z nejvýraznějších opinion leaderů na Facebooku,  napsala knihu. Brzo ji vydá a jmenuje se Losos v kaluži.

Markétě knížku neskutečně přeju (a zároveň si nadávám, že se s tím pachtím už tak dlouho, když mě dokázala tak snadno předstihnout), ale zároveň si nemůžu pomoct a dokola přemýšlím nad tím, že nevyhnutelně budu muset změnit název knížky.

Není to tak dávno, co jsem tu milou hrstku čtenářů blogu informoval, že uvažuji o změně názvu na Dravci z klecí. Jenže - této variantě trochu chybí cosi z té konsonantické údernosti původního titulu. Jsem tak před nelehkými úvahami, jak se ten Adamův příběh bude vlastně jmenovat.

Název knížky mi přesto přijde jen jako takové pozlátko. Kdyby vše šlo shrnout do jména textu, nemusel bych knihu vůbec psát. Mohl bych ji z fleku pojmenovat třeba Uvozovky nahoře (první nápad při pohledu na editor blogu) a o knize by to vypovídalo skoro stejně jako Dravci z kaluží. Anebo prostě název nechám tak, jak je, a jednou si s Markétou budeme knížky porovnávat. Kdo ví.

Každopádně mi za 14 dní bude 29. Knihu jsem začal psát, když mi bylo 25. Ani na moment mě tehdy nenapadlo, že budu muset hodně bojovat, abych Dravce nechal doplout až do rukou čtenářů ještě před tím, než mi bude 30. Já vím, věk je jen číslo a na kvalitu textu to nemá vliv. Ale 30 zní tak hrozně vážně! To každý bude čekat něco vyspělého. Nebo alespoň vyspělejšího než od autora, jehož věk stále začíná dvojkou. A to je fakt vážný.

Jdu to radši zaspat. Přeji vám všem krásný zbytek léta.
2 komentářů
Štítky: , , , , , , ,

Jak je něco takového vůbec možné?

By on

Sám si na svou otázku nedokážu odpovědět. Hotovo je přes 200 stran textu a momentálně začínám kapitolu číslo 14.

Nebýt Colours of Ostrava, mohl jsem koncem příštího týdne dopisovat jednu z posledních pěti kapitol, které mě ještě zhruba čekají. Na krátkou pauzu se přesto těším. A co pak? Jakmile poslední třetinu knihy dopíšu, čeká na mě nekonečné kolečko úprav a změn.

Cítím se zvláštně. Nikdy jsem v příběhu dál nedošel. První verzi jsem zavrhnul po cca 130 stranách a tady nic takového neplánuju.

Docela se těším na to, že po čtyřech letech budu usínat s pocitem, že mí hrdinové už mají svůj příběh za sebou :) a ještě víc se těším na to, že ho tentokrát prožijete s nimi vy.
0 komentářů
Štítky: , ,

Ohlédnutí za vznikem Dravců: Slovem proti zapomínání

By on

Napadlo mě takhle zkraje mé dvouměsíční dovolené, že se s vámi podělím o kousek toho, jak ta moje knížka vůbec vzniká. Tentokrát jen takový střípek. Vždy mě bavilo něco podobného číst, když o tom mluvili skuteční spisovatelé, tak třeba to zaujme i někoho z vás, koho baví sledovat vznik Dravců.

Jako první jsem vybral takovou spíš technickou, přesto pro mě hrozně šikovnou vychytávku. Dříve by mi asi přišla zvláštní, ale ona vlastně funguje naprosto skvěle - na mysli mám aplikaci Word pro smartphony, navíc ve spojení s cloudovým úložištěm.

Dost často se mi v minulosti stávalo, že jsem měl nějaký nápad, chtěl jsem něco do textu připsat, upravit nějakou pasáž, ale nebyl jsem zrovna u počítače. Což je skoro pořád. Většinou jsem si pak psal poznámky do telefonu a ty později zase přepisoval. Psát to ale rovnou do textu, to je paráda. Až si říkám, proč jsem do toho nešel dřív :)

Využívám toho většinou před spaním, kdy mě toho z nějakýho důvodu napadá nejvíc. Ta jistota, že se to do rána z hlavy nevykouří, je k nezaplacení :) občas na to dojde i při cestování, venčení psa anebo v podstatě kdykoliv, kdy přijde nápad. K mému údivu jsem zjistil, že už mi takhle vzniklo pár celých stran. Ťukání do telefonu je sice pomalejší, přesto funkční. Určitě to proto doporučuju všem, kteří s tím zatím otálejí :)

A jak to s knihou teď vypadá? Před pár minutami jsem dopsal dvanáctou a rozepsal třináctou kapitolu. Sám se až divím, jak to jde. Kdy přijde nějaký z mých pověstných uzlů, kvůli kterým se nad tím vším trápím, aniž bych vlastně měl nějaký zvlášť velký důvod?

 Text vzniká už čtvrtý rok. Za tu dobu se toho tolik změnilo - nová práce, nový pes, vlastní byt. Je to šílený. Myslel jsem, že psaní bude otázka maximálně jednoho roku. Že mi bude 26, když knížka najde svý první čtenáře. Za dva měsíce mi ale bude 29 a furt hotovo není. Teď ale.. je moje nasazení celkem velký. Až nečekaně. Tak si furt říkám.. Je tohle to léto, kdy Dravce dopíšu? Před tou třicítkou to musím stihnout. Musím! :)
0 komentářů
Štítky: , , , ,

250! This is (almost) SPARTA!

By on

Pustina už mi ten blog drtí nějak dlouho, je třeba připsat pár slov, jak to vypadá s knihou. O ní přece tento blog píšu. Udělat rozhovor sám se sebou? Proč ne.

 Píšete?
Ano.

Přibývá text nějakým normálním tempem, které nepřipomíná pouze přihazování pod kotel?
Pěkná otázka. Odpověď zní ano.

Můžete být konkrétnější?
Včera jsem překonal hranici 250.000 znaků. To je docela slušné!

Máte v plánu knihu někdy dopsat?
Nijak konkrétní plán to není, ale odpověď zní opět ano. Mám totiž ještě z minulého psaní připraveno pár desítek stran, které na své použití čekaly. Jsou to věci, které jsem psal v době, kdy jsem se k onomu bodu v příběhu stále jen přibližoval. Teď, sám sebe tím překvapuji, jsem se do něj dostal.

Jak se kniha dostane k čtenářům?
To by mě také zajímalo.

Máte nějakou další otázku sám pro sebe?
Možná jednu - nejsem už přepracovaný?

Asi ano. Ale pořád mě to baví :)
0 komentářů
Štítky: , , ,

Pustina drtí českou seriálovou konkurenci nebývalým způsobem

By on


Všude se píše, jak je nový seriál HBO Pustina skvělý. Po třech epizodách musím říct, že jsem dlouho nebyl tak nadšený. Ten hype je oprávněný.

Vůbec se mi nechce věřit, že je to český seriál. Už jen obrazově je to fenomenání počin. Měsíční krajina, pasťák, ponurá rozhádaná vesnice, prostitutky, feťáci.. Nejvíc mě baví ta depresivní atmosféra - na nic si to nehraje a to seriálu strašně pomáhá.

Z každýho záběru na mě nekřičí, že tvůrci chtějí být odlišní, artoví, nekomerční. Naopak jen ukazují, že maj koule být ambiciózní - ovšem neprvoplánovitě.

Uvidíme, jak to dopadne, ale už teď je to z mého pohledu obří událost, která snese srovnání s nejlepšimi zahraničními seriály současnosti.

Pustina je úkaz. A je dobře, že konečně můžeme být pyšní na něco, za čím stojí domácí produkce.


1 komentářů
Štítky: , , ,

Svět je vzhůru nohama. Jako v kaluži

By on

Srpen je z třetiny za námi a já před chvílí dopsal osmou kapitolu.

Momentálně text zabírá přes 83 stran. Je to zvláštní, ale já se vůbec netrápím. Před dvěma roky jsem nemohl usnout, propadal jsem pocitům marnosti. Lil jsem do textu kvanta času a neměl z něj většinou dobrý pocit.

Něco se změnilo.

Píšu rychleji a většinou mě hřeje hezký pocit ze psaní. Co je jinak? Asi to celé jinak prožívám. Přirozeněji. A vidím velký rozdíl také v tom, že jsem prakticky celý loňský rok nepsal, ale neustále jsem přemýšlel nad tím, proč původní text nefungoval. Jak ho napsat lépe. Teď jsem tak v půlce příběhu, možná kousek za. Poprvé za 3 roky psaní mám pocit, že se někam přibližuju :) Snad to tentokrát klapne. Ještě mě čeká spousta práce.

Na závěr komentář k včerejší fotce z úvodu příspěvku. Pochopil jsem díky té kaluži jeden z hlavních motivů knížky. Zatím jsem ho jen cítil, ale teď ho myslím i dokážu převést do vět. A to se při psaní knížky docela hodí :)
0 komentářů
Štítky: , , , ,