Knižní debut je krásná věc. Autor u něj má prakticky neomezený čas na přípravu, není svazován očekáváními okolí, nemusí se bát srovnávání s předešlou tvorbou a může se plnit soustředit na to, aby jeho poetika rozkvetla přesně tak, jak si to zřejmě celý život přál. Stejná je i prvotina Honzy Průši nazvaná mile zamotaně Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná.

U první Honzovy knížky je třeba hned na úvod zmínit, že jejím velkým plus, pro které má cenu ji číst, je přítomnost jednoznačně rozeznatelného autorského stylu. Pokud se alespoň trochu zajímáte o hudební publicistiku, jistě vám neunikly předešlé Honzovy texty - na webu musicserver.cz napsal dlouhou řadu skvělých recenzí, které svým formálně zkratkovitým, přesto obsahově výživným stylem dokázaly vystihnout podstatu mnoha hudebních děl. A s jeho knihou je to v tomto ohledu velmi podobné.

Svými krátkými dovětky a opakováním téhož jinými způsoby se Honzovi daří vystihnout nálady, které ve své útlé knížce chtěl zachytit. Spíše než o fabuli samotnou jde v Nulové pravděpodobnosti právě o vyjádření stavu mysli několika hlavních postav. Příběh několika mladých lidí, kteří bojují se svými démony, ukazuje jen nepatrný výřez jejich života, ale to není nijak na škodu. Honzova próza je totiž silně lyrizována, její styl rezonuje s civilním způsobem vyjadřování a míří přímo k problémům, na které pětadvacet kratičkých kapitol odkazuje.

V textu není těžké najít krásně vystavěné metafory nebo žánrové odbočky. Pokud o Nulové pravděpodobnosti budeme uvažovat jako o kratičké novele, najdeme tu několik úkroků k moderní poezii, klasickému povídkářství (vsuvka s Asimovou povídkou), či dialogické hře (hlavně díky absenci zbytečného vysvětlování okolností - např. jedna z posledních kapitol, jejímž obsahem jsou reakce okolí na Asimův osud).

Není nijak překvapivé, že kniha není nijak veselá. Svou potemnělou, samotářskou, nedůvěřivou atmosférou bude cílit spíše na to publikum, které se rádo zamyslí, aniž by se muselo bát, že jim autor bude předkládat nějaká řešení či že bude moralizovat. Nulová pravděpodobnost je hlavně výpovědí citlivého muže, který se nebojí znít pateticky či expresivně. Motiv jistého transcendentního zážitku a nereálna je pak tím pravým osvěžením, pro které text dokáže překvapit. Krásné ilustrace jsou také vítaným bonusem.

Jestli je knize možné něco vytknout, tak je to někdy až přílišná zkratkovitost. Některé momenty byly natolik pěkné (např. rozmluvy hlavní ženské postavy s andělem), že jich klidně mohlo být více. I jisté dějové zvraty mohly dostat více prostoru, aby důkladněji připravily body zlomu. Na to všechno má ale Honza ještě dost času v příštích textech. Doufejme, že nezůstane jen u této knihy. Jako autor prózy má totiž Honza Průša velký potenciál.

Číst - Zvážit - Nečíst

Honza Průša
Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná
Nakladatel: http://honzakitjaprusa.blogspot.cz/
ISBN: 978-80-260-5324-8
Popis: 1× kniha, 93 stran
Rok vydání: 2013 (1. vydání) 
______________________
Poznámka pod čarou: Tato kniha byla prvním důležitým impulzem pro mě samotného, abych začal psát. Honzu Průšu totiž znám již několik let jako svého kolegu z hudebního webu musicserver.cz. Verva, s jakou se dal do realizace svého projektu, pro mě byla (a stále je) velkou motivací. Když si spisovatelský sen splnil on, jistě je to dosažitelné i pro kohokoliv jiného, kdo je do psaní zapálený. To znamená, že teoretickou šanci mám i já. Díky, Honzo!