Dlouhý měsíce jsem jen psal a představoval si, jaký to asi bude, až svým přátelům sdělím, že jsem dokončil svou první knihu, aniž by vůbec předem věděli, že ji tvořím. Nikdy už nezjistím, jaký by to byl pocit, protože jsem se nakonec rozhodl jim o všem říct po zhruba 1/3 dokončeného textu. Konkrétně včera.

Cesta k tomuto rozhodnutí byla dlouhá, ale jsem rád, že jsem to udělal. Tak nějak mi postupem času totiž došlo, že se v širším měřítku připravuju o možnost sdílet s někým své zážitky ze psaní a obecně i o celou tu radost, že se něco chystá. Zároveň mě taky v koutku mysli neustále prudila skutečnost, že tenhle blog je bez alespoň hypotetického publika z řad mých nejbližších tak trochu zbytečný. Nedělám si velké iluze, že tvořím nějaký bestseller, takhle daleko mé plány rozhodně nejdou, takže z tohoto důvodu jsem vždycky věděl, že jsou to právě oni, komu tyhle řádky chci směřovat v první řadě.

Jasný, podle čtenosti si ty mé texty vždycky pár desítek lidí přečetlo i bez nich (což na dobu existence blogu je samo o sobě úspěch, takže díky!), ale většinou (se vší úctou) to byli mně neznámí lidé, kteří možná přišli a zase bez zájmu odešli. Jejich názor na cokoliv z toho, o co se tu pokouším, by samozřejmě pro mě byl díky jejich nestrannosti velice hodnotný, ale dosud nemám na blogu jediný komentář, takže je to vlastně úplně fuk :)

Můj knižní coming out, jak to pohotově pojmenoval jeden z mých kamarádů, bylo celkem nečekané drama. Ne, nebojte, nemám pro vás připravenou žádnou akční zápletku o tom, jak jsem ke svému rozhodnutí dospěl. Mám na mysli spíše drama vnitřní. Do poslední chvíle jsem si totiž nebyl jistý, zda to mám udělat. Zda tím něčemu pomůžu. Dockvalo mi totiž, že je to svým způsobem závazek a pletu si jím na sebe bič.

Nedávno jsem tady na blogu psal o tom, že Dravci z kaluží jsou tak trochu mým závazkem k sobě samému. Jenže teď se měli stát závazkem veřejným. Inu, stalo se. Ta zodpovědnost mi zatím nijak nedochází, ale byl to i jeden z důvodů, proč jsem své malé překvapení tak dlouho odkládal. Když teď text nedodělám, budu za troubu. No, možná přímo za neschopnýho vejtahu/rádoby-umělce. Jak by ale řekl Salim: Budeš se s tím muset nějak poprat. A toho se budu držet.

Kdo je Salim, ptáte se? Hlavní postava Dravců. Mám takový pocit, že se s ním brzy seznámíte. Zvažuju, že brzo uveřejním první kapitolu. Nebo alespoň část z ní. Tak uvidíme :)