Letošní léto je v mnoha směrech odlišené. Že je prvním, kdy píšu něco-jako-knihu, není třeba zmiňovat. K už takto vzrušujícímu zážitku se však přidalo ještě několik dalších, který mi (očividně) chyběly, aniž bych o tom do této doby vůbec věděl. Můj poznámkový aparát v telefonu, kam si zaznamenávám momentální nápady, se tak během pár týdnů rozrostl o mnoho nových postřehů, které rád využiju pro své psaní. Ale popořadě.

Celé to začalo mým nedávným (nečekaným) výletem do Alp, aby se posléze ukázalo, že toho přijde ještě více. Doslova náhodou jsem se dostal k možnosti strávit den v Salzburgu, což se mi samozřejmě zdálo jako báječný nápad, který se nedá odmítnout. Káva a pravý Sacher v Café Sacher, prohlídka Festung Hohensalzburg (největší zcela zachovalý středověký hrad v Evropě), procházka historickým centrem, kde z doslova každého koutu cítíte pýchu místních na rodáka Mozarta, drink na střeše jednoho milého hotelu... všechno stálo za to. Sice to zní jako taková ta zábava, do které bych si svou tvář dosadil spíš až v důchodovém věku, ale přesto mě nečekaně pohltila. A co vám budu povídat - nejvíce mě opět dostaly ty výhledy. Žádná fotka nedokáže dostatečně vystihnout tu vzdálenost, hloubku údolí a májestátnost okolních hor, ale přesto jsem je musel jednou dvakrát cvaknout, aby mi na ně zbyla nějaká památky.
Druhým nikterak plánovaným zážitkem byl koncert pojmenovaný Pocta Antonínu Dvořákovi, který se odehrál v sobotu 26. července v Českém Krumlově. Dostal jsem se k němu opět, jak jinak, skrze náhodu. Jelikož v jedné části Dravců hraje určitou roli zmínka na Symfonii č. 9 právě od Dvořáka, posledních pár dní jsem si ji přehrával neustále dokola, abych se jí dostal pod kůži. Netřeba zmiňovat, že mě zcela okouzlila. Psal jsem si pak o tom s kamarádem, který se mě ptal, jak to vypadá s knihou, a když dostal odpověď, upozornil mě na skutečnost, že přesně tuhle skladbu hrají na blížícím se vystoupení a že shodou okolností má volné lístky :) No řekněte, není ten vesmír ke mně nějak moc laskavý?

Samotný koncert byl jedním slovem neuvěřitelný. Musím bez mučení přiznat, že jsem podobných akcí vzhledem k jejich finanční náročnosti příliš neviděl a  tahle byla de facto první, která měla skutečně úroveň ve všech možných ohledech. Výsledkem bylo, že jednoznačně změnila můj pohled na klasiku. Už nikdy nebude ze záznamu znít tak jako dřív. Ten živý kontakt s hudbou je neskutečný. Přesvědčivý. Síla orchestru mě naprosto dostala a hrozně mě bavilo, jak Dvořák dokáže nádherně vyprávět příběhy. Člověk si pod všemi těmi linkami a nástroji představí nějakou scénu, dialog, náladu, zkrátka se během vystoupení v jeho hlavě pořád něco děje. Snažil jsem se plně vnímat celou tu nádheru, ale zároveň mě to nutilo i přemýšlet o mé knize. Ač to možná bude znít divně, poprvé v životě jsem pochopil význam slova inspirativní. Možná má myšlenka vyzní jako cliché, ale je to tak. Není proto překvapením že jsem si během vystoupení udělal asi šest nových poznámek pro Dravce.

Normálně si napíšu tak jednu dvě za měsíc, ale šest během dvou hodin? To je skutečně velký rozdíl! Kdyby to šlo, budu odteď chodit na všechny podobné koncerty, které se v mém okolí budou konat. Stále se nemůžu vzpamatovat z té atmosféry, která na místě panovala.

Byl tam navíc jeden moment, ke kterému už jsem se několikrát od té doby vrátil. Je to vzpomínka na Varhana Orchestroviče Bauera, který seděl přímo za mnou, a já si kvůli této skutečnosti nemohl pomoci a musel se na něj neustále koutkem oka obracet. Jako dirigent a věhlasný všehudebník obecně si nemohl pomoci a Dvořáka velice silně prožíval - privátně si ve svém mikrosvětě představení dirigoval a naprosto se mu oddával. Ten člověk má kolem sebe neuvěřitelnou auru, která se nedá ani pořádně popsat slovy. Že byl oblečený jako hrabě Dracula (měl na sobě skvěle padnoucí lesklý červený kabát s černými ornamenty, který byste čekali spíše do nějaké divadelní inscenace), bylo jen pouhým doplňkem toho, jak se ten člověk tváří, jak chodí, jak mluví a jak vůbec vnímá hudbu. Ani jste ho nemuseli slyšet, a bylo vám jasné, že vedle vás se nachází Někdo. Potkal jsem už spoustu zajímavých lidí, ale tohle setkání bylo skutečně nezapomenutelné. Koncert tak díky jeho přítomnosti dostal ještě nový rozměr.

Červenec se blíží ke konci a jeho bilance je díky všemu výše uvedenému nadmíru uspokojující. Jsem neskutečně napnutej, jaký překvapení nabídne srpen, a doufám, že bude minimálně stejně pestrej, jelikož mám tolik nových impulsů ke psaní, že je ani místy nestíhám zaznamenávat. A v takovým stavu bych chtěl zůstat co nejdéle.